Slovníček duchovních pojmů: Pachtění
Žijeme ve workoholické době. Pachtíme se. Spěcháme, chvátáme, nestíháme. Neumíme odpočívat. Nemáme na to čas. Máme příliš mnoho příliš důležitých povinností. Ano, připadáme si příliš důležití, než abychom zpomalili, zabrzdili a aspoň jednou za týden „světili den odpočinku“. Přikázání „Dbej, abys světil sváteční den“ (5M 5,12) se dá také přeložit: Zastav. Vydechni. Přestaň.
Audio pouze pro předplatitele
Proč je toto přikázání v Desateru? Vypadá to, že prostě potřebujeme, aby nám někdo zakázal pracovat. Proč? Protože když pracujeme, dává nám to pocit vlastní hodnoty. Čím víc, tím víc. Ale běda! „Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemůžou se líbit Bohu,“ říká apoštol Pavel (Ř 8,8). „Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek“, píše se v Žalmech (127,2).
Jenže člověk je vynalézavý tvor. Dokáže vyvinout ohromné úsilí, aby zaplnil každou skulinu volného času prací a dřinou. Jedeme v tom všichni. Máme toho přece tolik, musíme pevně držet otěže vlastního života, kariéry a úspěchu. Ano, připadáme si nepostradatelní, svět nás potřebuje. Nedokážeme vypnout ani o víkendu.
A přece víme, že všeliké lidské pachtění je honba za větrem, jak říká Kazatel (2,11), a že to nakonec odnese zdraví nebo rodina. A že svět se bez nás a našich výkonů nezboří. Přikázání o dni odpočinku je vlastně pozváním k tomu, aby člověk důvěřoval Hospodinu. Aby alespoň jednou v týdnu „rezignoval na funkci ředitele vesmíru“. Aby svěřil své živobytí Pánu Bohu, aby se vzdal výhody pramenící z nepřetržité, zběsilé práce. S důvěrou, že Bůh se postará.
Zajímavé je, že přikázání o dnu odpočinutí se ve starém Izraeli týkalo i tažných zvířat. Takže jak říká jeden vtipný pastor, „v biblických dobách se kdejaká kráva měla líp než většina dnešních podnikatelů“.
Člověk není robot ani otrok. Neměl by tedy ničemu otročit, ani své práci. „Lidé, kteří dřou sedm dní v týdnu, se snaží být pracovitější než Bůh,“ říká rabín Hoffberg. Vždyť i sám Hospodin „sedmého dne odpočinul od všeho svého díla“ (Žd 4,10).
Právě proto, že žijeme ve workoholické době, se potřebujeme znovu naučit odpočívat a slavit. Oddělit dny sváteční od všedních. Umět aspoň na tu slavnostní chvíli odložit starosti, pachtění, shánění a shromažďování a prostě odpočívat, radovat se před Hospodinem. Připomínat si dobré a krásné věci, které se staly a které životu dávají smysl. V sobotu nebo v neděli, ale klidně i v úterý nebo v pátek. Skoro všechny děti vám řeknou, že tyhle svaté dny odpočinutí, slavené v kruhu rodiny, patří k jejich nejsilnějším vzpomínkám. K tomu, co se jim vybaví, když se řekne rodina.
Prof. Pavel Hošek, Th.D., je kazatelem CB, vedoucím katedry religionistiky na ETF UK, vyučuje také na ETS.
