Jiří Unger: Církev – hromosvod našich frustrací?
Jednou z nejaktivnějších křesťanských stránek na českém facebooku je skupina V Církvi navzdory církvi. Je to místo vskutku ekumenické, a pokud se instituční církvi podaří nějaký přešlap, netrvá to příliš dlouho a na stránce se věc objeví s patřičnou dávkou diskuse. I když to není prostor, kde by se neobjevovaly i příspěvky pozitivní a zajímavé, vím, že někteří lidé se od skupiny museli odpojit, aby si pro církev zachovali aspoň nějakou naději.
Audio pouze pro předplatitele
Hejtování (nenávistná kritika, pozn. red) církve je takový český národní sport. Antiklerikalismus a antikatolictví pozdního českého nacionalismu před pádem monarchie se úspěšně udržovaly nejen za první republiky, ale i v komunistické éře – a v mnoha společenských vrstvách se drží dodnes. Vzhledem k tomu, jak je církev v Česku vlastně marginální institucí, mi připadá až absurdní, kolik hněvu a zášti se vůči ní stále obrací. Vzhledem k tomu, kolik hříchů individuálních i společenských si naše země z minulosti nese, možná církev funguje jako dobrý hromosvod všeho nezpracovaného studu a viny.
Věřit v církev je možná někdy těžší než věřit v Krista.
Je ale možné, že nás jako církev má svět v nelibosti mnohem méně, než si namlouváme. I nám ladí hrát si na oběť a vymlouvat se na to, že jsme nejateističtější (což není pravda) nebo nejsekulárnější zemí na světě a jak to máme těžké. Ve skutečnosti máme mnohem více možností, než si myslíme (i ve srovnání se ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
