Uprostřed kulturní války. Jak mám jako křesťan reagovat na smrt Charlieho Kirka?
Po vraždě Charlieho Kirka se strhla neuvěřitelná bouře. Ke smrti 31letého aktivisty a otce dvou malých dětí má potřebu se veřejně i neveřejně vyjádřit snad každý – zejména v USA, ale i v Česku se mu věnuje značná pozornost. Charlie Kirk toho během let svého veřejného působení stihl říct opravdu hodně, a tak si každý může vytrhnout z kontextu nějaký jeho výrok a argumentovat jím – ať už v Kirkův prospěch, nebo proti němu.
Ke smrti Charlieho Kirka se ve veřejném projevu před kamerami vyjádřila i jeho manželka Erika. V slzách slibovala, že „hnutí, které založil můj manžel, nezemře. ... Vytvořím z (organizace) Turning Point tu největší věc, jakou tenhle národ viděl.“ Naznačila tím, že po Kirkově smrti mohou ideje, za které bojoval, nabrat novou sílu – a že ona se pokusí být jejím hnacím motorem.
V Česku diskusi rozvířila např. kontroverzní zádušní mše za Charlieho Kirka, kterou v pražském chrámu Matky Boží před Týnem 16. září celebroval kardinál Dominik Duka a jíž se zúčastnili i někteří čeští krajně pravicoví politici.
Zaráží mě zejména černobílý pohled na Kirkovu osobnost. Někteří konzervativní křesťané ho označují málem za Ježíše, v jejich očích byl Kirk mírumilovný diskutér, který láskyplně šířil Boží pravdu. Druhý tábor vyzdvihuje jeho tvrdé, nenávistné či lživé výroky a vidí ho jako krajně pravicového politického aktivistu, který hájil držení zbraní, a proto zbraní zašel. Jedni jeho smrt oplakávají, druzí ji mnohy i oslavují. Charlie Kirk se tak stal obětí a v současnosti největší tváří politické a kulturní války, kterou si každý může šermovat, jak zrovna potřebuje.
Uprostřed tohoto chaosu mi zazářila reakce americké zpěvačky Lauren Daigle, která týden po Kirkově smrti na svém instagramu zveřejnila příspěvek, ve kterém mimo jiné uvedla:
„Je strašné, že naše země je tak polarizovaná, že věříme, že bezohledné zabití někoho je lepší než vyřešení neshod. Co se to z nás stalo? Je toto barbarské chování to, za co naši předkové položili své životy? Demokraté, republikáni, pravice, levice, liberálové – každý má nějaké předky, kteří položili své životy za svobodu Ameriky. Přemýšlejte... Zemřeli za svobodu, abychom my mohli zabíjet lidi, s nimiž nesouhlasíme? Co se to děje?“
„Nejde o spor mezi stranami. Jsme v duchovní bitvě. Dobré proti zlému. Světlo proti tmě,“ připomněla duchovní rozměr kulturních válek a citovala slova z Efezským 6,12: „Neboť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této temnoty, proti duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech.“
Lauren Daigle ve svém komentáři vyzvala své fanoušky, aby se spolu s ní po zbytek září ponořili do Písma, modlili se a postili. Připomněla proroka Jonáše a město Ninive, které se celé v čele s králem postilo, a také Ježíšova slova, že některé démony lze vyhnat jen půstem a modlitbou. „Věřím tomu, že půst zahání démonické síly zla,“ napsala. „Půst je nadpřirozený. Když se svět zdá příliš těžký, tohle je protilátka, aby mohl přijít průlom.“
Tomu věřím i já. Další slova jsou v téhle bouři pravděpodobně zbytečná, modlitby a ponoření se do Božího slova – které nás nutně povedou k lásce vůči ostatním, ať mají jakékoli názory – nejsou zbytečné nikdy.
