Semínka víry za mřížemi. Vzpomínky vězeňského kaplana
Ministerstvo spravedlnosti má nevděčný úkol dohlížet na naplňování litery zákona tvořeného nedokonalými lidmi. Spadá pod něj i Vězeňská služba ČR. Coby její zaměstnanec jsem se snažil přinášet pohled na spravedlnost, jak jej podává Písmo, 20 let jako vězeňský kaplan Věznice Heřmanice nedaleko Ostravy. Působil jsem i ve vazební věznici, do obou ještě docházím jako dobrovolník.
Audio pouze pro předplatitele
Na spravedlivý výměr délky pobytu za mřížemi je život krátký. Za majetkové trestné činy, byť jde o statisícové částky, se zpravidla odsuzuje k šesti letům odnětí svobody a po uplynutí poloviny trestu bývají prvotrestaní propuštěni na podmínku. Za fyzické napadení spojené s krádeží, byť jen pouhého mobilu (takzvané „el paso“ – loupežné přepadení), bývají u recidivistů i vyšší tresty. Šanci na podmínečné propuštění přitom mají menší.
Pobyt ve vězení k polepšení nepřispěje. Naopak narušuje to, co dobrého v člověku ještě zbylo.
Ve vazbě značná část obviněných vnímá obžalobu více či méně nespravedlivě. Zároveň vyžadují spravedlnost od soudců, dozorců i od kaplanů. U odsouzených má kaplan možnost nahlédnout do spisů a udělat si úsudek o tom, co mu dotyčný eventuálně zamlčel. Sofistikovaně se mi hájil třeba reprezentační sportovní trenér, odsouzený v podnikání s fotovoltaickými elektrárnami. A náměstek ministra odsouzený za korupci mi docela upřímně tvrdil, že ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
