Michal Klesnil: Má dnes cenu modlit se za zázraky?
S křesťanstvím jsem se poprvé dostal do styku v roce 1988. Tehdy mě má čerstvě uvěřivší kamarádka pozvala na poloilegální akci jménem Charismatická konference (v dalších letech se pak konala pod názvem Křesťanská konference – pozn. red.). Konala se tenkrát u pražských metodistů v Ječné a jedním z hlavních řečníků byl švédský biblický učitel Rune Brännström. A já, pětadvacetiletý přesvědčený ateista, jsem nevěřil svým očím. Kromě toho, že ti lidé kolem mě byli nevysvětlitelně radostní, se tam mluvilo v jazycích, prorokovalo, uzdravovali se nemocní a vyháněli se démoni. Nikdy dřív jsem o ničem takovém neslyšel a byl to pro mě naprostý šok.
Audio pouze pro předplatitele
Ne, tehdy jsem se ještě neobrátil. K tomu jsem potřeboval nahlédnout svou hříšnost a porozumět evangeliu a to se stalo až o rok později. Ale byl to mohutný impulz k tomu, abych se o křesťanství začal zajímat. A mám dojem, že tehdy se do mě nějak hluboce zapsalo, že zázraky ke křesťanství neoddělitelně patří. Nikdy jsem je nepřestal hledat a zvláště po přijetí křtu v Duchu svatém se za ně aktivně modlit. Za 36 let svého křesťanského života jsem se modlil odhadem za několik tisíc nemocných, desítky démonizovaných a vyřídil jsem stovky prorockých slov.
Bůh si chce k zázrakům, a tedy projevům Boží energie, používat lidi. Jsou vlastně vodičem.
Poslední uzdravení jsem zažil asi před týdnem, kdy mladý muž po modlitbě říkal, že jej přestal bolet sval na noze. Větší uzdravení se mi vybavuje naposledy asi před rokem na Dětské konferenci, kdy se před zraky několika dětí jedné holčičce viditelně protáhla noha. Na poslední vyhnání démona si vzpomínám také asi před ro ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
