Ludmila Pohanková: Milovat Boha? Jak?
Pojem láska k Bohu pro mě byl od počátku mého obrácení poněkud frustrující. Jsem člověk zkoumavý, a proto jsem se hodně sledovala, přemýšlela, jestli opravdu Boha miluji, nebo jsem udělala jen takové pragmatické rozhodnutí, že s ním chci žít, protože mi to dává větší smysl než žít bez něj. Je to láska, nebo není? Jaké pocity u toho mám prožívat?
Audio pouze pro předplatitele
Moje cesta k Boží lásce nebyla tak přímočará, jak jsem to často slýchala kolem sebe. Osobní vztah k Bohu jsem navázala až v dospělosti a na rozdíl od mnoha krásných svědectví o bombastickém období zázraků a Boží blízkosti jsem si Boží lásku moc neužívala. Spíš jsem pořád odněkud očekávala ránu, kterou Bůh v těžkých časech moji lásku vyzkouší. Měla jsem v té době malé děti a občas jsem je chodila kontrolovat, jestli dýchají, jestli mi některé Bůh nechce vzít, a tak mou lásku vyzkoušet.
Svou přílišnou snahou dělat něco pro Boha i pro lidi jsem se jeho lásce spíš vzdalovala.
Jak zkreslené byly moje představy o Boží lásce! Jako by kterýkoliv milující rodič chtěl svoje dítě nejdřív nechat procházet těžkými věcmi, ve kterých se dítě osvědčí, a teprve potom by mu za odměnu dal zažít svoji lásku! Ani moji rodiče takoví nebyli, měli nás rádi a chtěli pro nás dobré. Ani nedokážu určit, odkud se ve mně takové představy vzaly. Zároveň jsem měla pocit, že musím být B ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
