Přehled článků Téma rodina děti láska

Jana Frantíková: Na houpačce, v louži, nad hromádkou střepů...

Měla jsem vážně náročný den. Sešlo se jedno s druhým a nakonec jsem se zhroutila do křesla a rozplakala se. „Co je ti?“ chtěla mě potěšit moje devítiletá pěstounská holčička. „Nikdo mě nemá rád,“ pofňukávala jsem. Podívala se na mě přísně a řekla: „Mami, teď lžeš. My tě máme rádi, táta tě má rád, tvoji rodiče tě mají rádi a Pán Bůh taky.“

ilustrační foto EyeEm, Freepik

Audio pouze pro předplatitele

0:00 / 0:00

Snažila jsem se ho povzbuzovat, ale v duchu jsem si říkala: „Bez tebe by byl život lehčí.“

Vzalo mě to za srdce. Jsem tolik milovaná, a nevážím si toho. Musela mi to připomenout až holčička, kterou její rodiče rádi neměli a zbavili se jí. Ale přesto kvůli tomu nepláče a užívá si toho, že teď už ji někdo rád má a že někam patří.

Láska je tak vzácná věc. Není to samozřejmost. Je to dárek.

Když umřel můj tatínek, maminka mi dala dopisy, které psal jí i mně do porodnice. „Moc se na vás, moje holčičky, těším a koupil jsem ti tvaroh, co ho máš ráda.“ Láska je tak praktická. Nejsou to jen emoce, není to jen zamilovanost, je to i ochota pro druhého něco udělat, myslet na to, co má rád, čím by se dal potěšit. Jako můj táta potěšil mamku tvarohem.

V šestinedělí u nás bydlela moje pěstounská dcera. Celé těhotenství měla strach, jestli bude dobrá máma. Když v noci podesáté vstávala k brečícímu miminku s něžným tónem pronesenými slovy „Kdopak nám to t ...

Mohlo by vás také zajímat

Odemkněte si kompletní obsah webu!

Všechny články ke čtení i poslechu již od 41 Kč/měsíc. První měsíc jen za 1 Kč!

Koupit předplatné