David Novák: Křížová cesta na pražském sídlišti
Každý rok mě udivuje, když vidím katolické Velikonoce a vedle nich ty protestantské. Zatímco pro katolíky se jedná o vrchol liturgického roku, kostely praskají ve švech a probíhají křty, mnoho protestantských modliteben je poloprázdných, protože Velikonoce Nevelikonoce, jsou čtyři dny volna, a proto je třeba vyrazit někam do přírody.
Audio pouze pro předplatitele
Vím, že realita je složitější, že někteří katolíci zajdou do kostela jen dvakrát za rok – právě na Velikonoce a na půlnoční, že někteří protestanté vypadnou z velkých měst a Velikonoce oslaví jinde, ale přesto...
Vím, že spása není z toho, jak slavíme svátky a zda jsme či nejsme na bohoslužbách. Přesto přístup k Velikonocům na něco může (a také nemusí) ukazovat.
V našem sboru jsme několik let organizovali křížovou cestu a nedělní ranní vítání vzkříšeného Pána, kdy jsme se setkali při východu slunce a společně se modlili. Účast nebyla vysoká, ale přesto my, kdo jsme se účastnili, jsme prožili Velikonoce „všemi smysly“. Křížovou cestu jsme prokládali modlitbami a četbou Písma, někdy jsme vyrobili i kříž, v jehož nesení jsme se střídali. Společně jsme ho donesli na nejvyšší kopec na našem sídlišti, kde jsme ho ukotvili, společně děkovali za Kristovu oběť a z výšky návrší se přimlouvali za naše sídliště.
V současné době hledáme jinou variantu slavení Velikonoc. Minulý rok jsme v naší modlitebně četli pašijové texty a nechali na sebe působit klasickou hudbu. Žádné kázání, jen rozjímání, naslouchání Bohu a modlitby. Přiznám se, že se to učíme. Možná nejen nám se někdy vytrácí prvek ztišení, mystiky a bolesti. A protože toto vše do Velikonoc patří, snad i proto si s nimi někdy nevíme rady...
Bc. David Novák, M.Th., je předsedou Rady Církve bratrské, správcem sboru CB Praha 13-Stodůlky a vyučujícím na ETS.
