Břetislav Šípek: Boží zazvonění k obědu

Bonnke nejprve kázal tak krásné čisté evangelium, že jsem měl silné nutkání zvednout ruku nebo spíš vyskočit a přijmout Pána Ježíše. Nakonec jsem ale zůstal sedět, neboť toto základní životní rozhodnutí jsem již dávno udělal. Pak začaly modlitby za uzdravení a musel jsem se štípat do nohy, jestli se mi to všechno jen nezdá. Živě si pamatuji staršího pána, který přišel na pódium, následovaný svojí plačící dcerou. Pán byl evidentně dezorientován, ale nakonec začal vyprávět, jak po sedmi letech znovu vidí. Další dvě svědectví o uzdravení byla téměř totožná a můj mozek mi hlásil: „Nechápu, neberu, nevím, co s tím.“

Před čtyřmi lety jsem stál na pódiu ve městě Shinyanga v Tanzánii a v slzách přišla mladá maminka a vyprávěla: „Měla jsem v prsu nádor, asi jako malý citron, a teď... teď tam nic není,“ vzlykala radostí. Výraz její tváře odrážel překvapení, vděčnost a radost. Pro africkou ženu je při kvalitě, či spíše nekvalitě místního zdravotního systému nádor (na jehož odstranění s ...