Přehled článků Aktuálně singles stát pronásledování

Bělorusko: Lukašenko se zbavuje odpůrců, a svět mlčí...

Putin zavraždil Navalného. Možná je to pro někoho příliš radikální prohlášení, ale těžko to nazvat jinak. Bezprostřední příčinu jeho smrti se pravděpodobně nedozvíme, ale ať jí bylo cokoli, kdyby ho Putin nepovažoval za svého osobního nepřítele, kdyby se ho panicky nebál, kdyby ho nejprve neotrávili a potom nezavřeli do vězení, navíc do podmínek, kde měl v cele -32 °C (byl za polárním kruhem), mohl ještě mnoho let žít. Světová média jsou plná zpráv o této politické vraždě. Je to v pořádku. Je nutné o tom mluvit a svět by měl na to reagovat. Proč ale světová média mlčí v případě jiných politických vražd?

Běloruská vlajka používaná v roce 1918 a poté v letech 1943–44 Běloruskou centrální radou a pak v letech 1991–1995. Dnes je vnímána jako symbol opozice vůči vládě Alexandra Lukašenka (foto Donald Judge, Wikimedia Commons, CC BY 2.0, upraveno)

Jméno Alexej Navalnyj zná celý svět. Slyšeli jste jména Vitold Ašurak nebo Ales Puškin? Navalnyj zemřel a svět šílí. V běloruských věznicích od srpna 2020 do konce února 2024 zemřelo sedm politických vězňů: Vitold Ašurak (21. 5. 2021; občanský aktivista, odsouzen na pět let, ubit k smrti v cele); Mikalaj Klimovič (květen 2023; blogger a aktivista, odsouzený na rok; před zatčením prodělal mrtvici a náročnou operaci srdce, bylo jasné, že vězení nepřežije; nevydržel ani dva měsíce); Ales Puškin (11. 7. 2023, malíř a sochař evropského formátu, aktivista, odsouzen na pět let; zemřel na perforovaný vřed v důsledku neposkytnuté lékařské péče); Vadzim Chrasko (9. 1. 2024, IT specialista a youtuber, odsouzený na tři roky; zemřel na neléčený zápal plic); Ihar Lednik (20. 2. 2024, aktivista, odsouzen na tři roky za urážku Lukašenka; byl invalidou druhého stupně kvůli srdečním problémům, zemřel na zástavu srdce). K těmto politickým vraždám je třeba přidat jména Dzmitry Dudojc (5. 2. 2022) a Zmicer Sarokin (1. 6. 2023) – ti spáchali sebevraždu během výkonu trestu. Sedm mužů, kteří zemřeli jen proto, že si dovolili mít vlastní názor.

Dalšími oběťmi režimu byli Alaksandr Tarajkouski, Hiennadz Šutau, Alaksandr Vichor, Kanstancin Šymakou, Mikita Kryucou – všichni zabiti Lukašenkovými ozbrojenci nebo nalezeni oběšení za nevyjasněných okolností během protestů v srpnu 2020; Raman Bandarenka (12. 11. 2020, k smrti umlácen ve vyšetřovací místnosti); Zmicer Stachouski (25. 5. 2021 skočil z 16poschoďového domu, protože jej pronásledovali vyšetřovatelé); Andrej Zelcer (28. 8. 2021; zastřelen poté, co odmítl otevřít dveře bytu milici, která ho přišla zatknout).

„Zmizelí“ vězni

O více než deseti politických vězních (většina z nich patří k těm mediálně nejznámějším) už víc než rok nejsou žádné zprávy. Žádné znamená vůbec žádné: Poslední dopisy od nich přišly během ledna až března 2023, od té doby dopisy nechodí, balíčky pro ně nepřijímají, dokonce ani léky, návštěvy nepovolují, advokáty k nim nepouštějí. Týká se to např.: nobelovského laureáta, šéfa lidskoprávní organizace Viasna Alese Bialiackého (odsouzen na 10 let za „financování skupinových akcí, které hrubě porušují veřejný pořádek“), Lukašenkova dlouholetého oponenta Mikoly Statkieviče (Statkievič je pro Lukašenka tak trochu totéž co Navalnyj pro Putina; odsouzen na 14 let za „organizaci masových nepokojů“), manžela vybrané prezidentky, bloggera Siarhieje Cichanouského (odsouzen na 19,5 let podle pěti trestních článků, např. „za přípravu masových nepokojů, maření výkonu volebních práv, podněcování k nepřátelství“ apod.), nejmocnějšího Lukašenkova protikandidáta v minulých volbách, bývalého bankéře Viktara Babaryky (odsouzen na 14 let za „praní špinavých peněz a přijetí úplatku“), šéfky Babarykova volebního štábu a spolupracovnice Cichanouské, koncertní flétnistky Maryi Kaliesnikavé (odsouzená na 11 let za „extremismus, spiknutí a výzvy k akcím zaměřeným na poškození národní bezpečnosti“), novináře a bloggera Ihara Losika (odsouzen na 14 let za „organizaci masových nepokojů a podněcování k nepřátelství“; v říjnu 2022 zavřeli na dva roky za „extremismus“ i jeho manželku Darju, jejich dcerka Paulinka je od té doby v péči babiček), právníka, který v minulosti hájil politické vězně Maksima Znaka (odsouzený na 10 let za „vyzývání k akcím zaměřeným na poškození národní bezpečnosti, spiknutí za účelem převzetí moci protiústavními prostředky a extremismus“) a dalších.

Jeden politický vězeň dostal za celý měsíc jako jediný zdroj vitaminů jedno jablko.

O těchto lidech není jasné, zda vůbec žijí (po případě s Navalným a ve světle výše zmíněných úmrtí vidíme, že možné je všechno!), v jakých podmínkách se nacházejí a v jakém zdravotním stavu jsou. Protože jsou cíleně izolováni i od ostatních vězňů, nemohou o nich podat zprávu ani vězni propuštění ze stejných nápravných zařízení, kde se tito mají nacházet. Několik politických vězňů je ve velmi špatném zdravotním stavu. Například Ryhor Kastusiou (odsouzený na 10 let), v minulosti také kandidát na prezidenta, má rakovinu, ale nedostává se mu léčby (takových případů je několik). V polovině února se objevila zpráva, že Sciapan Latypau (odsouzený na 8,5 roku) dostal kurděje. Ano, kurděje! Ve 21. století, v Evropě! Jeden bývalý vězeň svědčil o tom, jak se političtí stravují (je to ale různé v různých vězeních): Za celý měsíc jako jediný zdroj vitaminů dostal jedno jablko. Jiní vězni si mohou kupovat ve vězeňském obchodě ovoce a zeleninu a dostávají balíky od příbuzných. Političtí ani jedno z toho nemají, navíc si bachaři dávají záležet (zjevně na příkaz „shora“), aby i to málo, co dostávají ve vězení, bylo co nejmizernější.

Předvolební „čištění“

V neděli 25. února se v Bělorusku konaly parlamentní volby a před nimi Lukašenko čistil společnost. Již propuštění političtí vězni, kteří neměli dost moudrosti nebo možností, aby opustili Bělorusko, byli znovu uvězněni. Proběhly rozsáhlé hony na příbuzné politických vězňů a na rodinné příslušníky emigrantů. Během několika dnů pozatýkali přes 300 lidí. Kromě jiného pod tyto represe spadla Tacciana Sieviaryncová, matka politického vězně Pavla Sieviarynce (odsouzený na sedm let za „přípravu na účast v masových nepokojích“). Odvezli ji do vazby, kde dostala srdeční záchvat. Tak ji převezli do vězeňské nemocnice, kde strávila dva dny (to jsou chvíle, kdy se naučíte být vděční za záchvat a nemocnici, protože bez toho by spala v cele na pryčně bez matrací; takto aspoň byla v posteli a relativně dobrých podmínkách). Pak ji pustili domů a soud jí přisoudil pokutu v přepočtu kolem 40 000 Kč. Je to strašné, na Bělorusko to jsou ohromné peníze, a přece díky Bohu – protože ji nezavřeli. Přátelé rodiny Sieviaryncových se na pokutu složili a už je zaplacená.

Menší štěstí měla Maryna Adamovičová, manželka onoho „běloruského Navalného“ Mikoly Statkieviče. I tu sebrali, té ale dali 15 dnů vězení. Už je na svobodě, díky Bohu to zvládla.

Uvěznění křesťané

Represe se nevyhýbají ani křesťanům. Portál Křesťanská vize – Církev a politická krize v Bělorusku eviduje mezi politickými vězni (včetně některých výše zmíněných) 23 pravoslavných, 16 římskokatolických a 12 protestantských věřících. Mezi katolíky jsou to například nesmírně statečné ženy Volha Zalatarová, matka pětí malých dětí, odsouzená na čtyři roky za „extremismus a organizaci a přípravu akcí, které hrubě narušují veřejný pořádek“, a Palina Šarendová-Panasiuková, matka dovou malých dětí, odsouzená na čtyři roky za „násilí nebo pohrůžku násilím příslušníkovi vnitřních sil, urážku prezidenta a svévolné neuposlechnutí požadavků správy nápravného zařízení“.

Volha se v rámci posledního slova u soudu vyznala z vřelé lásky ke Kristu a pronesla úžasné evangelizační kázání. Palina patří k mediálně nejznámějším vězňům. Odmítá přiznat svou vinu, odmítá se na nástupech hlásit jako „odsouzená“ a tvrdošíjně prohlašuje, že je „zajatkyně“; na protest proti represím prohlásila, že se zříká běloruského občanství. Za tyto postoje je neustále v trestní cele, prošla psychiatrickou léčebnou (z té ji díky Bohu rychle propustili), její zdravotní stav se prudce zhoršuje, ale ona je dál nezlomná.

K uvězněným protestantům patří například Zmicer Daškievič (viz např. rozhovor v Životě víry 2018/9), otec čtyř malých dětí. Zmicer byl odsouzen na 1,5 roku za „přípravu akcí, které hrubě narušují veřejný pořádek“. Když měl v srpnu 2023 vyjít na svobodu, přidali mu další obvinění ze „svévolného neuposlechnutí požadavků správy nápravného zařízení“ a další rok vězení. Spolu s ním soudili i jeho manželku Nastu, která v tu dobu byla v osmém měsíci těhotenství se čtvrtým dítětem. I jí hrozilo vězení. Nakonec to dopadlo „dobře“ – dostala jen tři roky domácího vězení. Ze stresu porodila předčasně, díky Bohu ale vše dopadlo dobře. Zmicer svého nejmladšího syna ještě nikdy neviděl – ten se narodil, když on už byl odsouzený.

Ve vyšetřovací vazbě čeká na soud za „vlastizradu“ římskokatolický kněz Hienrych Akalatovič. Během února byli k patnáctidenním správním trestům odnětí svobody odsouzeni protestantský pastor Alaksandr Zareckij a pravoslavný kněz Ihar Kavalčuk. Důvodem uvěznění pastora Alaksandra bylo to, že se v církvi modlil za mír na Ukrajině. Za stejný „přečin“ už jednou 15 dnů seděl, nyní je zavřený podruhé.

Nikdo z těchto křesťanů není ve vězení primárně proto, že je křesťan. Zatím to jsou „čistokrevní političtí vězni“ jako stovky dalších. Od července 2024 ale začne platit novela církevního zákona, podle níž budou muset všechny církve projít novou registrací. Je pravděpodobné, že církvím, které jsou režimu nepohodlné, registrace nebude obnovena. Za činnost v nezaregistrované církvi hrozí trestní stíhání (viz také případ případ zlikvidovaného sboru Nový život – zdezde). Je tedy možné, že již od léta se v Bělorusku objeví i političtí vězni uvěznění kvůli účasti na nezákonných bohoslužbách apod.

To je jen část zločinů a teroru páchaných v Bělorusku. Proč média nebijí na poplach? Proč o Navalném píše celý svět, a o Bělorusku se mlčí? Jak to, že svět nereaguje? Proč je na Putina vydán mezinárodní zatykač, a na Lukašenka ne?

Odemkněte si kompletní obsah webu!

Všechny články ke čtení i poslechu již od 41 Kč/měsíc. První měsíc jen za 1 Kč!

Koupit předplatné