Zuzana Földesiová: Semínka (fejeton)
Na kuchyňském okně mám malou sbírku sukulentů.
V květináčku jednoho z nich se začalo klubat cosi malého zeleného. Místo abych ten plevel vytrhla, čekala jsem, co z něj vyroste. Plevel, vděčný za ten kousek místa na slunci i za kousek země, který mu velkomyslně pronajal můj sukulent druhu krasula, rostl jako z vody. Za pár dní už jsem věděla, kam si nezvaného hosta zařadit. Bylo to – rajče. Po týdnu bylo dvakrát vyšší, než původní obyvatel květináčku a po dvou týdnech jsme usoudili, že potřebuje vlastní bydlení, a to na balkoně v kyblíku se zeminou.
Tam se mu daří výborně, a tak, přestože jsme s pěstováním zeleniny nepočítali, brzo zřejmě okusíme, jak chutnají vlastní rajčata. To se ví, že tak úplně zničehonic se to rajče u nás neobjevilo. Za vším je můj syn a jeho vášeň pro semínka.
Jí-li Pišta cokoli, co má semínka, hned je horlivě sází do již obydlených květináčů v bytě. Tak mi, k mému překvapení, vyrostla vedle fíkusu mandarinka a teď čekám, kdy mou z nejmilejších zelených přítelkyň – araukárii – začne utlačovat jabloň.
Pišta prostě rozsévá, kde může. A nutno říci, že samé užitečné rostliny. Vlastně nejen ty.
Včera přišel zvenku a v předsíni ho slyším říkat tatínkovi: „Tohle dej mamince, ať si to zasadí.“ A zase odešel ven.
Libor mi přinesl – dva zelené šípky. Pištova filozofie je jednoduchá – co mám, zaseju, však ono se něco ujme. Pro nás je to lekce. Sejme i my, kde to jen jde.
Však on se už najde někdo, kdo má rád rajčata.
Původně vyšlo v knize krátkých příběhů a fejetonů Zuzany Földesiové „Nebe, babky a draci“.
