Petr Raus: Kde leží pravda a co je to pokrok?

Samozřejmě, článek byl obsáhlý, glosa neposkytuje prostor ho dostatečně interpretovat, ba ani nastínit. Přesto se ho chci v několika málo slovech dotknout. Rezonují v něm témata pro naši současnost typická: ohledy na pocity druhých, zvláště příslušníků menšin či mimoevropských národů, přesvědčení o imperialistických sklonech západní civilizace, relativizace skutečnosti i rozhořčení nad postoji a výroky vrcholových politiků. (Jak mohl Boris Johnson napsat o afrických zemích ještě v roce 2002: „Problém není v tom, že jsme kdysi vládli, ale v tom, že už nevládneme.“?)

Ani v nejmenším se přitom nechci zastávat kolonialismu, odmítám ale vylévat s vaničkou i dítě. Bezesporu bylo v koloniální minulosti mnoho zlého, jako nakonec v každém lidském díle. Zdaleka ale nebylo zlé všecko. A vůbec už není na místě zkušenosti z koloniální minulosti široce zobecňovat až k takovým závěrům, jakými článek končí: „Chceme-li skutečně pochopit a překonat dědictví kolonialismu, je nezbytné ... uznat, že existuje více než jeden způsob existence nebo reality...“

Dobře, existence snad ano, ale reality? Opravdu máme za to, že existuje více paralelních skutečností? A v souvislosti s tím: Má mít Západ monopol na to, definovat, kde leží pravda, jak bylo uvedeno v úvodním citátu? Měl by uznat vědění pocházející z nezápadních tradic?

Čím vážněji člověk pravdu bere, tím pravdivěji a smysluplněji může i žít.

Abychom jen planě nefilozofovali, všímejme si konkrétních a ilustrativních příkladů: Koloniální mocnosti postavily a uvedly ve svých koloniích do provozu nemalé množství nemocnic. Opravdu si myslíme, že by jejich pacienti dali přednost vědění pocházejícímu z nezápadních tradic a nechali se raději léčit svými léčiteli? I v nejzapadlejší vesnici dnešního světa potkáte některého z místních obyvatel s mobilem. I v Africe. Proč tito lidé dávají přednost produktu vědění západního světa před svými tradičními tamtamy?

Zdá se mi, že je cosi shnilého ve způsobu uvažování Mariany Petřákové. Pravda ve smyslu objektivní reality se přece nedefinuje, pravda se poznává, protože její existence není na lidském pochopení ani pocitech závislá. Čím vážněji člověk pravdu bere, čím lépe ji respektuje (a ovšem i využívá), tím užitečnější a smysluplnější produkty je schopen vytvářet. A tím pravdivěji a smysluplněji může i žít. Jistě, může produkovat také mnoho nesmyslů a věcí škodlivých a žít může i navzdory poznání úplně špatně, to už ale není záležitostí vědění, ale mravnosti.

Západní tradice poznání nevznikly úplně samostatně, mají své kořeny i na Blízkém východě. Je přitom docela klíčové, že zjevení jediného Boha přivedlo lidi k pochopení principiální homogenity vesmíru a obecné platnosti jeho vlastností, což je předpoklad, se kterým běžně pracujeme a který nám trvale pomáhá odkrývat další skutečnosti. Všechna ta pravda o světě, který tak poznáváme, se pak uzavírá v tom, který sám je Pravdou, totiž který tomu všemu dává smysl.

Druhá část kořenů západního myšlení je vrostlá do půdy starého Řecka. Tamní myslitelé pochopili hodnotu vlastností tohoto světa, které zkoumali a které toužili poznat. Významné ovšem bylo, jak tato jejich snaha ladila s učením Krista Pána. Ten ukazoval svým učedníkům, jak charakter stvoření, vlastnosti „ptáků a lilií“, odhalují řád Božího království. Z propojení tohoto dvojího pochopení pak vyrostlo západní vnímání pravdy. Pravdy o světě, ale i pravdy o Bohu, vlastně vnímání Boží pravdivosti. Tohoto přístupu ke světu je třeba se držet.

A pokud jde o tu prosperitu, zmíněnou v nadpise článku, kniha Přísloví říká: „Moudrostí se dům buduje, rozumností se zajišťuje; kde je poznání, tam se komory naplňují vším drahocenným a příjemným majetkem.“ Moudrostí a poznáním, které podle stejné knihy dává Hospodin.

Pravda o světě i o Bohu je jen jedna a ani k prosperitě mnoho cest nevede. Než hledat alternativní poznání, bylo by možná užitečnější držet se osvědčených způsobů a spíš pracovat na naší pokulhávající (západní) mravnosti.

Ing. Petr Raus je členem Rady TWR a členem komise CB pro Duchovní zásady a Vyznání víry.