Uganda: Tam, kde lidé kvůli kanystru vody a misce fazolí oslavují Ježíše
„Tak trochu cesta na konec světa.“ Něco takového se mi mihlo hlavou, když naše auto v severní Ugandě opustilo poslední, téměř už nerozeznatelné koleje cesty ve vyprahlé půdě a začali jsme kličkovat mezi občasnými keři a kameny. Mířili jsme kamsi, kam ani cesta nevede...
Audio pouze pro předplatitele
To ráno jsme v menším městě Kotido nasedli do auta spolu s dalšími řediteli organizace Feed The Hungry (Krmte hladové) a čekali, až dorazí policejní patrola, která nás měla doprovázet.
Když dorazil delší džíp, na jehož korbě bylo sedm policistů se samopaly, byl to přesně ten okamžik, kdy si kladete otázku: Opravdu chci jet tam, kde je potřeba takový druh doprovodu?
Sedmnáctiletí mladíci byli tak zesláblí, že se nedokázali zvednout ze židle a odcházeli po čtyřech.
Jsme v oblasti Karamodža. Kdysi za dob kolonií do těchto končin nedorazila ani britská armáda. Je to oblast mírných, ale neustálých nepokojů. Žijí zde kočovné kmeny. Znají civilizaci, ale ne tak, jak ji chápeme my. Nemálo místních, kteří žijí mimo město, si ani neuvědomuje, že při kočovném životě se svými stády překračují hranice států. Mezi sebou fungují podobně, jako když čtete o Abrahamovi, který se přel o studny, ze kterých chtěl napojit svá stáda: Tak trochu dohoda, a tak troch ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
