Zasněný hledač dálek. Malíř Karel Doležal vystavuje v Havlíčkově Brodě
Havlíčkobrodský rodák Karel Doležal, jeden z originálních malířů Vysočiny, slaví sedmdesát pět let. Při této příležitosti mu město uspořádalo výstavu v Reynkově galerii ve Staré radnici. Expozice pod barokními klenbami zachycuje průřez autorovým dílem v rozpětí 50 let. Kurátorem výstavy je o dvě generace mladší výtvarník Aleš Novák. Na výstavě představil Doležalovu tvorbu v nebývalé šíři. Jemné odstíny krajin z Vysočiny i z pražské periferie směřují v posledních letech v až abstraktní kompozice radikálních barev.
V úvodní promluvě představil jubilanta a jeho tvorbu Tomáš Dittrich:
„Nahoře radost, dole žal… Karel Doležal je tady dole už 75 let. Byly to pestré roky. Stal se mužem mnoha řemesel. Byl malířem pokojů, hospodským, restaurátorem, galeristou, sociálním pracovníkem v azylovém domě a pastorem. To všechno se vejde do jednoho života…
Otec, manžel, kamarád, muž až příliš měkkého srdce… Jako pastýř se organicky stal oporou mnoha lidem, kteří v 90. letech vytvořili společenství v Havlíčkově Brodě, dnešní Křesťanské společenství.
Na této výstavě se bilancuje malba v až závratném rozpětí více než 50 let. Nejstarší obrazy zachycují periferní pražskou Libeň, kam na počátku 70. let ‚emigroval‘ z Havlíčkova Brodu, Libeň Vladimíra Boudníka a Bohumila Hrabala. Karel je malíř každým coulem. Měl talent, měl chuť, byl pracovitý a vytrvalý. Neúspěšně se snažil dostat na akademii. Učil se a inspiroval u přátel, především u dnes už zemřelých Petra Hány a Ivana Ouhela, ale od počátku byl svůj.
Vystavoval mnohokrát, ale tato výstava nejlépe zobrazuje šíři Doležalova záběru i vývoj jeho tvorby. Může za to výtvarník Aleš Novák, který Karla Doležala objevil a v rámci vybraných 50 maleb ho uměl originálně představit jako malíře, který neustrnul a jehož tvorba se dramaticky vyvíjí i v posledních letech. Od mlžných zasněných krajin organických barev se Doležal propracoval k odvážné barevné abstrakci, ale zároveň zůstává na zemi a jeho abstrakce jsou většinou zároveň krajinami. V posledním oddíle výstavy se představují zátiší a nové minimalistické monochromní akvarely.
Jsme svědky závratné bytostně originální hloubky, setkáváme se s vysokou kvalitou. Některá hloubka je slavná (třeba Bohuslava Reynka z nedalekého Petrkova, jehož synové byli celoživotními přáteli Karla Doležala), některá ne. Doležalovy obrazy patří do kontextu české kultury, po bok obrazů našich nejlepších výtvarníků. Měly by být součástí fondu předních sbírek českého umění. Hloubka ani kvalita na slávě nezávisí...
Stojíme před pozoruhodným souborem. Je úžasné nahlédnout do duše umělce v celku zrajícího a rostoucího díla a radovat se z obdarování, z krásy, z touhy po dokonalosti.
Dole žal, nahoře radost. Dole na zemi je nám dobře, a někdy těžko. Život jako cesta domů… Karel Doležal počítá s tím, že si ho Ježíš Kristus vezme do nebe a že plná radost bude až tam. Ježíš nás k sobě zve všechny.
Kam se tvoření Karla Doležala posune v dalších letech? Věřím, že krása bude pokračovat a těším se.“
Výstava je přístupná zdarma v pracovní dny od 8:30 do 17:00 a potrvá do 21. 11.
