Vít Šmajstrla: Máme usilovat o štěstí? Kterou cestou se vydat (a která je slepá)
Přání „hlavně to zdraví“ nesnáším. Naštěstí na něj lze snadno odpovědět známým bonmotem, že na Titaniku byli všichni zdraví (a k čemu jim to bylo, že?). S přáním štěstí je to podobné – „hodně štěstí“ zní dobře, ale je dost nicneříkající. Vždyť co druhým vlastně přeji, když nadšeně zpívám „Happy birthday to you“ nebo píšu na pohlednici „Šťastný nový rok“?
Audio pouze pro předplatitele
Většinou máme na mysli štěstí v jeho základní podobě. Mít šťastný rok v tomto pojetí znamená prožít rok v míru, bez závažných nemocí a úmrtí, s dobrým zaměstnáním a stabilizovanou rodinou. Jinak řečeno s naplněnou Maslowovou pyramidou potřeb: mít co jíst a pít, mít kde bydlet, být v bezpečí, přijat, milován, respektován a cítit se důležitý.
Ďáblovu nabídku na klidnější život Ježíš odmítl. Ne proto, že by odmítal štěstí. Právě naopak.
Na tom není nic špatného, Bůh takovéto pojetí štěstí chápe, respektuje a často nám je dopřává. Život na této planetě je od vyhnání z ráje náročný (Bůh dbá, aby nás držel „při zemi“), ale zároveň z Boží milosti může být – pro věřící i nevěřící (viz Sk 14) – poměrně snesitelný, ne-li příjemný: Přijít z práce, dobře se navečeřet, dát si sklenku vína a případně se pomilovat (to jsem si nevymyslel, to je z knihy Kazatel) jsou legitimní způsoby navození štěstí (viz Ž 104, Sk 14,17).
Šalomoun jako biblický „Purkyně“
...Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
