Václav Janča: Svědectví nejen o Batmanovi
Ve Skutcích 1,8 Ježíš svým učedníkům (nám) svěřuje roli svědků. Jestliže mám být jeho svědek, měl bych mít představu o tom, co to znamená. Bohužel to vypadá, že výraz „svědčit“ prošel ve slovníku věřících nemilosrdným procesem převodu do křesťanštiny, kde obyčejná slova dostávají záhadné významy a zahalují se neprostupným závojem tajemství. Rád bych se tedy pokusil připomenout praktický rozměr tohoto slova, který nejlépe vyniká v prostředí soudního líčení.
Audio pouze pro předplatitele
Představme si tuto situaci: Jdu kolem banky. Najednou z ní vyběhne lupič s pytlem peněz a dává se na útěk. Vtom přiletí Batman, lupiče jedinou ranou pěstí sráží na zem, pytel peněz předá kolemjdoucímu a zase odletí. Později, když je lupič před soudem, jsem předvolán jako korunní svědek. Lupič tvrdí, že nic neudělal, pytel měl přece v rukou ten druhý a jeho zbil nějaký chuligán v černém. Soudce mě vyzve, abych o celé situaci podal svědectví. A vtom se to stane. Při frázi „podat svědectví“ si vzpomenu na moudrá slova sv. Františka (který je mimochodem neřekl), že evangelium máme kázat vždy, a je-li to nutné, použít k tomu i slova. Řeknu si: ,Musím svědčit svým životem?, začnu se tvářit velice zbožně a doufám, že si soudce i všichni přítomní všimnou, jak jsem hodný člověk. „Proč nic neříkáte?“ rozzlobí se soudce.
Zachvátí mě panika. Zkusím něco říct. Začnu popisovat své dětství. Není to ono. Zkouším soudci říct, jak moc potřebuje Batmana. Nereaguje zrovna přívětivě. Co po mě tedy chce? No přece to, abych popsal události tak, jak jsem je viděl na vlastní oči. Role svědka je jednoduchá: Svědčit znamená mluvit o tom, čeho byl člověk svědkem, tedy mluvit o tom, co viděl, slyšel, zažil. Porovnejme teď náš praštěný příběh s realitou:
- Svědkem se člověk stane tak, že něco vidí, slyší, zažije. Není to jeho volba. Ježíš se nám prostě stal.
- Nelze svědčit beze slov. Onen údajný Františkův citát lidé často zneužívají jako výmluvu, když se bojí něco říct. I němý svědek u soudu podá písemné svědectví. Dá se podat i ve znakové řeči, ale vždy je k tomu potřeba nějak mluvit. Žít pouze zbožný život nestačí (a sám František toho namluvil docela dost). Na druhou stranu je důležité, aby svědek byl věrohodný.
- Když už svědek mluví, nemá říkat nic jiného, než co viděl, slyšel, zažil. Ježíš po nás nechce, abychom si vymýšleli.
První Janův list začíná těmito slovy: „Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, co jsme spatřili a čeho se naše ruce dotýkaly ohledně slova života... Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám...“. Jak by asi Janův list vypadal, kdyby se ke svědectví stavěl tak, jak to často děláme my (budu tiše svědčit svým životem)? Celý list by měl možná jen jediný verš: „Zdravím vás, bratři, amen.“ Proto společně s Janem prostě mluvme o tom, co jsme slyšeli, co jsme viděli, co jsme s Ježíšem zažili. Duch svatý se postará, aby to pro posluchače byla slova života.
Autor je pomocným pastorem sboru Life Church – CNN Praha.
