Umělá inteligence: Tancujeme na Titaniku
Profesor Geoffrey Hinton, který loni získal Nobelovu cenu za fyziku za svou práci v oblasti AI (angl. Artificial Intelligence – umělá inteligence), uvedl, že existuje 10–20% pravděpodobnost, že AI povede během příštích tří desetiletí k vyhynutí lidstva. Hinton již dříve vzbudil pozornost tím, že rezignoval na svou práci ve společnosti Google, aby mohl otevřeněji mluvit o rizicích spojených s nekontrolovaným vývojem AI. Uvedl obavy, že „špatní aktéři“ by mohli technologii zneužít k ubližování ostatním.
Audio pouze pro předplatitele
Tento profesorův výrok, moje veskrze pozitivní zkušenost s dostupnou a bezplatnou umělou inteligencí a naprostá ignorace AI mojí sociální bublinou plnou lidí starších 45 let mě vedly k tomu, že jsem se začala touto problematikou hlouběji zabývat. Absolvovala jsem několik kurzů pro začátečníky, přečetla pár článků a vyslechla podcasty s předními vývojáři a propagátory i kritiky AI.
Ještě před rokem jsem uvažovala o tom, že bych potřebovala asistentku. Dnes už o tom neuvažuji.
Někde uprostřed svého bádání, dal-li by se tak můj skromný osobní průzkum nazvat, jsem skončila u poslechu Čapkova R.U.R. a nabyla jsem intenzivního dojmu, že se autor „v hrobě obrací“ a slyší hlas vyděšené Heleny Gloryové z Ligy humanity.
Negativní dopady AI se dají rozložit na krátkodobé (které již kolem sebe vidíme), střednědobé (projeví se již v průběhu příštích pěti let) a dlouhodobé, které jsou nejděsivější, a proto se s nimi chci vypořádat hned na začátku.
Vyp ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
