Tomáš Dittrich: Vánoční sen o vlku a koze
Vánoční turistika do Betléma se letos nejspíš konat nebude. Přesto se však k Izraeli upírá podstatně víc zraků než před Vánocemi v jiných letech. Ty úplně první Vánoce před dvěma tisíci a něco lety proběhly nenápadně, na konci světa. Jen Marie, pár pastýřů a skupinka esoteriků z Východu si uvědomovali, že stojí před nejdůležitější událostí dějin lidstva. Na rozdíl od oněch průkopnických Vánoc je dnes území Svaté/nesvaté země ve středu mezinárodního dění.
Audio pouze pro předplatitele
Pohledy na válku v Gaze se rozcházejí. Jsme svědky střetu kultur, nebo jen politických zájmů? Sledujeme hlupáky, nebo lišáky? Lidi hledající spravedlnost, nebo ty, kteří obelhávají sami sebe?
Někteří novináři a politici podporují Izrael, jiní Palestince. Francouzský prezident Macron chce asi být hezký na obě strany, když říká, že Izrael má právo se bránit proti terorismu, ale nesmí zabíjet civilní obyvatelstvo. Když to vezmeme kolem a kolem, míří tím výrokem proti Izraeli. Oba Macronem zmiňované cíle se totiž vylučují. Že by pan prezident nebyl schopný tak jednoduché úvahy? Jeho rétorika může být určena množstvím francouzských muslimských voličů.
Týden předtím americký ministr zahraničí Anthony Blinken vyzýval na své návštěvě Izraele šéfa místního kabinetu Benjamina Netanjahua, aby kvůli pomoci civilnímu obyvatelstvu Gazy umožnil humanitární příměří. Takhle se pochopitelně s teroristy bojovat nedá – příměří by využili k přeskupení sil a k oddálení své porážky. Znamenalo by to, že by se konflikt protáhl, a že by proto zemřelo víc lidí. Ale americké letadlové lodě i atomová ponorka do Středomoří dorazily, to jsou také nepřehlédnutelná vyjádření. Bidena bych nepodceňoval. S Benjaminem Netanjahuem si mohl předem domluvit scénář. V libretu, které má zapůsobit na Araby ve prospěch USA, může každý dost dobře zpívat svou předem komponovanou árii, Biden o humanitárním příměří, Netanjahu o tom, že dokud Hamás nepropustí všechny rukojmí, žádné příměří nebude.
V rámci vývoje konfliktu překvapují i novináři, kteří nemají žádné voliče (nebo že by je měli?). Raketa zasáhla nemocnici Al-Ahlí v Gaze v úterý 17. října. New York Times, CNN, BBC, AP či Reuters z toho okamžitě obvinily Izrael. Všechny tyto mediální veličiny musely své zprávy nakonec dementovat, když se zjistilo, že šlo o explozi zbloudilé rakety Islámského džihádu. Sledoval jsem zpravodajství BBC, kde ještě v pátek 20. října svou mylnou zprávu nedementovali a to, že raketu neodpálil Izrael, uváděli jen jako možnost. Pro srovnání: Renomovaný český Deník N informaci, že za zásah nemocnice v pásmu Gazy může Izrael, dementoval rovněž až v sobotu 21. října. Čekal bych, že novináři budou nestrannější než politikové...
Izrael je průběžně napomínán reprezentanty OSN, mnoha evropskými politiky i zástupy novinářů. Ale šlo by ho možná taky pochválit, například za to, že se vstupem vojska do Gazy čekal, aby odešlo civilní obyvatelstvo ze severu na jih, a že na krutosti Hamásu nereaguje stejnou mincí. Je to demokratická země a taky se tak, aspoň v tomto konfliktu, chová.
Je těžko pochopitelné, že se Západ staví proti svým vlastním hodnotám ve prospěch něčeho, s čím nemá, nebo by aspoň neměl mít cokoli společného. Proč má tendenci být jednostranný? Dokáže západní novinář počítat s tím, že cokoli, co Hamás pustí do éteru, bude tendenční? Pokud jde o informaci, píárové pracovníky Hamásu na ní zajímají jen dvě věci: Aby maximálně zapůsobila v jeho prospěch a aby Západ nepoznal, že je to lež. To, co tyto tvůrce mediálního obrazu konfliktu nezajímá ani trochu, je pravda. Západní politiky pravda interesuje víc, i když často hlavně proto, že si uvědomují, že kdyby byli usvědčeni ze lži, mohli by se dostat do problémů. A jak je to s novináři? I ty, Brute? To je problém příliš velký, než abych ho tady rozlousknul.
Izrael má právo se bránit, to jsme slyšeli z mnoha úst. Ale co to znamená bránit se? Myslím, že jde o to, znemožnit Hamásu vraždit. To ale znamená náročnou vojenskou operaci. Hamás si může vybrat: Buď pošle obyvatele severní Gazy do bezpečí a počká, až potom Izraelci jeho bojovníky postřílejí, nebo v místě podrží co nejvíc civilního obyvatelstva a naivní (nebo vychytralý?) Západ Izraelce dotlačí k tomu, že se přestanou bránit. Hamás evidentně zkouší druhou možnost.
Co ty na to, Západe? Ale to se ptám i tebe, milý čtenáři. Dokážeme přijmout, že bezbolestné řešení neexistuje? Aby už teroristé z Hamásu nemohli dětem před zraky jejich rodičů uřezávat prsty a vydloubávat oči, asi to bez tisíců mrtvých (včetně civilistů) nepůjde. Já bych taky chtěl, aby se teroristé omluvili a slíbili, že zabíjet přestanou. Jsme ale ochotni připustit, že se to po dobrém nestane?
Věc, kterou Západ – přestože z křesťanství vyšel a skoro ve všech svých dobrých i špatných stránkách z něj dosud vychází – nedokáže přijmout, je, že člověk a svět je primárně zlý. Za tím, že se Západ příliš často staví v neprospěch Izraele, je kromě zmíněných zištných důvodů naděje, že to snadno dobře dopadne. Jestli nějaká organizace neuznává existenci Izraele a má za svůj cíl likvidaci židovského státu a obsazení jeho území (tím nemyslím jen Hamás, ale i Organizaci pro osvobození Palestiny včetně Fatahu, který je v izraelsko-palestinském konfliktu naivně vnímán jako mírumilovná strana), je sice pěkné mluvit o mírovém řešení, ale takové řešení v daných souřadnicích neexistuje.
Jak řešil problém zla Bůh? Tehdy o Vánocích se jako človíček narodil mezi zlé lidi s perspektivou zlu podlehnout. To nebylo bezbolestné ani rychlé řešení. Křesťané mají tendence si Boha přikrášlovat, ba „napravovat“ jeho obraz. Do této kategorie patří sen Západu, že problém palestinského terorismu lze vyřešit tak, aby se vlk nažral, a koza zůstala celá.
