Tomáš Dittrich: Otrokyně, generál a prorok

Audioverze bude k dispozici v nejbližších dnech.

Tu dívenku vykořenění z její rodiny nezničilo. Svou situaci si určitě neidealizovala (jinak řečeno: Trápila se, v noci určitě plakávala), ale dokázala se držet Boha, a možná se k němu přimknout ještě úžeji, než když vyrůstala po boku tatínka a maminky. Svou hořkost a frustraci nepřenášela na své majitele, jinak by jim o příležitosti k uzdravení určitě neřekla. Své paní přála dobré věci. Nemuselo to tak být, ale nejspíš tu ženu měla ráda. Díky své výchově dívka patrně věděla, že Bůh má rád všechny lidi, nejen náš úzký okruh. Předjímala slova, že Bůh dává slunci svítit na dobré i na zlé a že si přeje, aby všichni lidé došli poznání pravdy.

Ocitla se v těžké osobní situaci, ale Boha se držela. Byla osamělá, ale v Bohu měla oporu. Své poznání Boží moci a lásky (v uzdravení se obojí spojuje) předala svým majitelům. Nepochybovala, že Bůh má moc dělat zázraky. Taky věděla, že Bůh chce lidem pomáhat. Tolik teologie u tak mladé osoby! (Naše teologie je důležitá: To, čemu opravdu věříme, určuje to, jak žijeme, například kolik si uděláme prostoru pro modlitbu.) Možná ta dívka taky věděla o odpuštění, i když to není jisté. Třeba stačilo, aby ji Naamánova manželka měla ráda a hezky se k ní chovala, takže si neuvědomovala potřebu odpustit.

Děvče své paní řeklo: „Kéž by se můj pán dostal před proroka, který je v Samaří. Potom by ho zbavil malomocenství.“ Dodnes, mnoho let po probuzení, které jsem zažil v našem sboru v 80. letech, si pamatuju, že jsem byl tehdy přesvědčen, že když se má kolegyně z práce zúčastní našeho shromáždění, určitě uvěří. Přivedl jsem ji, a neuvěřila (až po letech jsem se ke své radosti dověděl, že později začala chodit k adventistům). Na každý pád platí, že když lidé věří v duchovní kvalitu bohoslužeb, budou tam vodit hosty.

Nad důsledky dívčiny „evangelizace“ se tají dech. Generál byl uzdraven a stal se z něj člověk, který věří Bohu. Jeho příběh je stejně podivuhodný jako toho děvčátka. Co mu byla platná sláva a bohatství, když byl na smrt nemocný! Své zvláštní šance se chopil, a přestože to viselo na vlásku, nakonec Božího muže poslechl a odjížděl uzdraven.

Uzdravení přijal spolu s vírou v uzdravujícího Boha. Ve starozákonní době se to, že uvěřil, projevilo podobně jako v době po Kristově vzkříšení. Vylezl na břeh Jordánu a okamžitě věděl, co do jeho nového života nepatří: Již nikdy nepřipraví zápalnou oběť ani obětní hod jiným bohům, jenom Hospodinu. V době probuzení na Maninách, které jsem zmiňoval, platilo stejně jako dnes, že nově obrácení musejí prožít radikální proměnu životního stylu. „Kdo kradl, ať už nekrade“, jak věc kdysi komentoval Jan Křtitel. Obrácení přestávají lhát, smilnit, cizoložit, půjčovat na lichvářský úrok nebo mluvit sprostě. Modlářství odmítají v jakékoli podobě. Tyto věci jim nemusí nikdo vysvětlovat, nové postoje v nich vznikají samy. Čistota je jejich novou podstatou.

Zajímavá je v téhle souvislosti Naamánova diplomacie. Božího muže žádá: „Tuto věc ať Hospodin odpustí tvému otroku: Když můj pán přichází do domu Rimónova, aby se tam klaněl, opírá se o mou ruku a klaním se v domě Rimónově. Až se budu klanět v domě Rimónově, ať Hospodin odpustí tvému otroku tuto věc.“ (2Kr 5,18) Není divu, že se o takovou věc stará: Kdyby se v této situaci nebyl ochoten poklonit, znamenalo by to konec jeho vojensko-politické kariéry a platově by si výrazně pohoršil. Elíša není předuchovnělý, ale naopak praktický, až účelový. Odpoví mu: „Jdi v pokoji.“ S tím, co by mu některý dnešní vedoucí nedovolil, nemá problém. Souhlas proroka znamená v této situaci souhlas Boží.

Další specifická věc: Elíša nově obrácenému Naamánovi nevysvětluje, že nesmí obětovat zápalné oběti, protože to je vyhrazeno jen synům Áronovým, a navíc jen v Jeruzalémě, ani mu neříká, že se teď musí dát obřezat. (Vidíme, že prorok je pragmatičtější než Naamán, protože ten pochopitelně neví, co všechno vydat se Bohu obnáší.)

Tak se u nově obráceného setkáváme s radikálností i s pragmatismem. Jedno nestojí proti druhému a nemusí stát ani dnes. Jen aby nechyběla ta radikalita nebo aby se postupně nevypařila.

Bezejmenná zajatkyně/otrokyně i generál/otrokář Naamán se dostali do obtížných situací. Oba reagovali tak, že dali prostor Bohu. Nenápadná mírnost dívenky umožnila, že Naamán zažil zázrak a začal uctívat Hospodina. Ať jsme v jakékoli situaci, můžeme se držet Boha. Bůh je připraven nás použít k velikým věcem.