Tomáš Dittrich: Nejsme až moc ohleduplní?
Obdivuji Ježíše i proto, jak řešil konflikty. U hladinu adrenalinu navyšujících diskusí, které provázely jeho veřejné působení, si udržoval nadhled a odstup. Stačilo, aby byl taktický. Ale na návštěvě u Marie a Marty, v rodině, se kterou se přátelil, mu přátelské vazby reakci ztěžovaly.
Audio pouze pro předplatitele
„Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ (L 10,40) Když Marta takhle Marii přede všemi napadla, bylo to trochu i zneužití Ježíšova přátelství. Její manipulace vyvolala situaci obtížnou pro všechny zúčastněné. Je hořce úsměvné, jak si Marta byla svou věcí jistá. Prožívala nespravedlnost. Jak se jí chtělo sedět vedle Ježíše a poslouchat ho, zatímco si myslela, že to nejde, protože jí sestra nepomohla! Byla si svou věcí jistá, a u Ježíše pohořela.
Dnes cesta otevřenosti samozřejmá nebývá. Ne každý křesťan se vyjádří na rovinu – často chceme být hezcí na obě strany.
Proč se Ježíš nebál být jednoznačný? Klíčem k pochopení je pro mě to, co napsal evangelista Jan: „Ježíš miloval Martu i její sestru...“ (J 11,5) Nebál se být otevřený, protože obě zúčastněné věděly, že je nestranný, že té druhé nebude nadržovat. Ježíš oběma důvěřoval, věřil jejich vztahu k němu – být k nim upřímný pro něj díky tomu nebylo tak těžké.
Má-li křesťan selskou moudrost, totiž postoj, aby se vlk nažral, a koza zůstala celá, důvěru si dlouhodobě nezískává, protože není spravedlivý. Jednoho bratra jsem před lety upozornil na určitou chybu, vlastně jsem ho napomenul, že předával něco, co nebyla pravda. Přesto, že mi to připadalo jednoznačné, on v tom pochybení neviděl. Domluvili jsme se, že poprosíme o vyjádření kamaráda, kterého jsme si oba vážili a od něhož jsme byli připraveni se nechat korigovat.
Když jsem četl jeho zprostředkující e-mail s odpovědí určenou nám oběma, viděl jsem na první pohled, že mé námitky uznává (nebylo divu, šlo o chyby „černé na bílém“). Pak jsem ale dopis chvíli četl jakoby očima muže, s nímž jsem se neshodl, a bylo mi jasné, že také on má pocit, že mu náš milý arbitr dává za pravdu. (Škoda, že tento vrchol kompromisnictví už patrně nemám v archivu. Muselo to stát mistrovské formulační úsilí.)
Ježíš vytvářel hluboké vztahy, ve kterých byla svoboda k otevřenosti a pravdivosti. Jeho upřímnost nebyla impulzivní; na vztahu dlouhodobě pracoval, a to mu v otevřenosti pomáhalo. Přímý byl ovšem už v počátcích kontaktu. Nechodil kolem horké kaše, aby po čase vyrukoval s kritikou. Upřímný vztah nejde vybudovat jinak než na otevřenosti hned od začátku. Farizeům Ježíš příliš nedůvěřoval, a přesto byl upřímný i k nim.
Jak otevřené vztahy vytvářet prakticky? Dnešní doba se otevřenosti ve vztazích bojí. Jsme k sobě někdy tak ohleduplní, že si vzájemně nejsme schopni nic vytknout. Přitom konstruktivní kritika od druhých nejúčinněji pomáhá k pozitivním změnám našeho charakteru. Možná jsme zabředli do bahna přílišných ohledů a není snadné s tím něco udělat. Třeba potřebujeme hlouběji změnit už samo nastavení.
To se nemusí týkat jen jednotlivců, ale i celých sborů. Někde se všichni mají vzájemně tak rádi, že by ani lumpovi, kdyby se objevil v jejich středu, neřekli, co není v pořádku. Změna je v takové situaci opravdu těžká. Jednotlivcům i společenstvím v tom pomáhají domácí skupinky. Ty totiž bez hlubších vztahů nepřežijí. Pokud společenství naruší nadměrná ohleduplnost, myslím, že scházení přestane členy skupinky bavit.
Pro naše kontakty je klíčový náš vztah k Ježíši, jak je vidět z citovaného příběhu. To Ježíš nás dává dohromady. Je přítomný právě tam, kde si vzájemně otvíráme srdce.
Vztah se často vybarví v krizi. Marta vypěnila. Podobně v českém filmu Vlastníci (2019) dojde na veřejné domovní schůzi k manželské hádce. Manželka (hraje ji Tereza Ramba), schůzi vede, ale jednání se nevyvíjí dobře. Pod tímto tlakem si manželé veřejně říkají ošklivé věci, o kterých spolu možná ještě nemluvili. Nicméně na konci filmu je pár záběrů do jejich soukromí – mají se rádi, jako by se nechumelilo. Manželská bouře se přehnala, problémy zůstaly...
Jaký měly naše sestry vztah a jak se jejich kontakt vyvíjel po Ježíšově nediplomatické intervenci? Martu Ježíš svým vyjádřením překvapil, ale dal si práci, aby porozuměla, jak to myslí. Vysvětluje jí její postoje: „Marto, Marto, děláš si starosti a znepokojuješ se mnoha věcmi.“ Ne že by to nevěděla. Asi ji to dokonce dlouhodobě trápilo. Ale Ježíš jí to říká v souvislosti. Také je všem přítomným zjevné, v čem dává za pravdu Marii: Seděla u něj a poslouchala, co říká. Myslím, že Ježíšovo vyjádření bylo pro Martu natolik přehledné, že vztah mezi oběma sestrami nebyl do budoucnosti zatížen výčitkami ani hořkostí.
Někdy obě sestry klademe do protikladu (zvlášť se to týká kazatelů): Marie, nebo Marta?
Ježíš to viděl jinak. Hluboký vztah měl k oběma, nedával přednost ani jedné z nich. Proto vztah obou sester pokračoval i po konfliktu, a jak vyplývá z Janova evangelia, patrně se dokonce ještě prohloubil.