Slovníček duchovních pojmů: Peklo
Každé malé dítě ví, jak vypadá peklo. Někde v podzemí pod dohledem Lucifera přikládají malí čertíci pod kotle, ve kterých se vaří obtloustlí, nesympatičtí hříšníci. Dozírají na ně čerti s vidlemi, většinou dobrosrdeční chlapíci, což se projeví, když je některý z nich poslán nahoru mezi lidi. Ošálit ho dokáže i hloupý Honza.
Audio pouze pro předplatitele
Tomu, kdo věří pohádkám, pak peklo může připadat celkem neškodné. Existuje nespočet vtipů o tom, jak si někdo po smrti vybírá, kde chce strávit věčnost. Například rocker, který prochází nebem: Za dveřmi s nápisem „spasení“ slyší jakési nudné chvalozpěvy, ale když přijde ke dveřím označeným „peklo“, proniká jimi dunivý rytmus bicích a tvrdé kytarové rify. Poznává skladbu „Highway to Hell“ od heavymetalové skupiny AC/DC a jeho srdce zaplesá. Říká si: „Tam to nebude špatné. Vyberu si tyhle...“ Sotva za ním zapadne brána, ozve se hlas: „Tak, konec přestávky a dalších tisíc let budeme zpívat. Přidejte se a ať je vás hezky slyšet: U stánků na levnou krásu...“
Dost humoru. Jak je to doopravdy? Peklo je určitě nepříjemné místo, to potvrzují slovní obraty „udělám ti ze života peklo“ nebo „prošel jsem si peklem“. Písmo ho popisuje obrazy jako ohnivé jezero plné ohně a síry, kde zaznívá pláč a skřípění zubů, jako místo utrpení, temné a od Boha vzdálené, kde není žádné světlo ani naděje, a to navěky.
Pokud jde o peklo, objevují se dva nejčastější omyly. První: Na rozdíl od rozšířené představy tam nevládne Ďábel, ale Bůh. Ďábel není partner, který by si s Bohem dělil sféry vlivu. Je vzbouřenec a svým časem dojde i on zaslouženého trestu – určitě nebude nikde „vládnout“. Pán pánů má autoritu nade vším, tedy i nad peklem.
Druhý: Slovo „peklo“ v Písmu vlastně nenajdeme. Překládá se jím několik slov. Stará smlouva mluví o šeólu (hrob, propast nebo podsvětí). Je to říše mrtvých, kam sestupují zemřelí, temná jáma, plná špíny a červů, kde mrtví čekají na vzkříšení k soudu. V Nové smlouvě Ježíš nazývá místo odsouzení buď hádés (propast, říše smrti, svět mrtvých), tedy místo zmaru, nicoty, trápení a muk, nebo gehenna (pekelný oheň – v tehdejším Jeruzalémě šlo původně o údolí, kde se pálily odpadky a mršiny, a proto se stalo symbolem věčného ohně a trestu).
Nevíme přesně, jak peklo vypadá, ale z Bible je zřejmé, že to je místo bez Boží přítomnosti. Je-li Bůh láska, světlo, dobro a požehnání, pak jeho absence nemůže být nic jiného než zoufalství, temnota, bolest a trápení. Peklo je místo, kde je člověk ponechán sám sobě, kde se Boha s konečnou platností zbavil.
Dobrá zpráva je, že si opravdu můžeme zvolit, kde strávíme věčnost. Ježíš má klíče hrobu (hádésu) a nenechá nás v moci podsvětí (šeólu). C. S. Lewis napsal: „Nakonec budou jen dvě skupiny lidí. Jedna, která řekne Bohu: ‚Buď vůle tvá‘, a druhá, které řekne Bůh: ‚Buď vůle tvá.‘“ Tak ať si zvolíme dobře.
