Ráchel Bícová: Co neříkat člověku v depresi

Deprese není jen smutná nálada. Je to psychické onemocnění, které postihuje kolem 17 % české populace. Může se objevit jen jednou v životě nebo se může periodicky opakovat. Přesnou příčinu depresivní poruchy u konkrétního člověka nelze s jistotou určit. Přesnou příčinu depresivní poruchy u konkrétního člověka nelze s jistotou určit, navíc nikdy není pouze jedna. Svou roli může hrát genetická predispozice, biochemické změny v mozku, poruchy imunity, endokrinologické poruchy, nezdravý životní styl nebo psychosociální faktory.

Mezi projevy deprese patří nejen pocit smutku, ale také vyčerpání, snížená schopnost soustředění, nechutenství, neschopnost užívat si činností, které dříve dotyčnému přinášely radost, sebeobviňování, nespavost, neschopnost vidět sám sebe pozitivně či nadměrná dráždivost.

Jako nejúčinnější forma léčby se jeví psychoterapie, v některých případech kombinovaná s léky. Deprese je spojena s funkčním nedostatkem noradrenalinu a serotoninu na nervových synapsích. Léky podávané při depresi pak zajišťují, aby byl na nervových synapsích dostatek těchto neurotransmiterů.

Velice důležitá je také podpora rodiny a přátel, je však při ní potřeba vyvarovat se snahy o příliš rychlá a snadná řešení, odsuzování a zlehčování stavu nemocného. Podobně může být velkou pomocí duchovní doprovázení, pokud je vykonáváno se skutečnou znalostí problematiky deprese.

Čeho se tedy raději vyvarovat?

No tak, trochu se rozvesel. Rady typu „usměj se a bude ti líp“, „zkus nebýt tak depresivní“ nebo „prostě se raduj“ člověku v depresi akorát připomínají, že právě toho není schopen. Také vyvolávají dojem, že si dotyčný snad svou depresi zvolil a stačí, aby se trochu snažil, a deprese zmizí. To je však podobné, jako kdybychom podezřívali člověka s chřipkou, cukrovkou či nefunkčními ledvinami, že si svou nemoc vybral dobrovolně.

Taky někdy mívám depku. Mnoho lidí si plete depresi s běžným pocitem smutku či špatnou náladou. Na špatnou náladu platí udělat si nějakou malou radost, jít na procházku nebo si pustit komedii. Deprese je mnohem závažnější stav.

Měl(a) bys být vděčnější. Je pravda, že vděčnost je pro duševní zdraví přínosná a ve stavu běžné skleslosti nám skutečně může pomoci, když si uvědomíme, že máme ve svém životě spoustu požehnání, za které můžeme být vděční. Člověku se skutečnou depresí však takové připomínání nijak nepomáhá. Navíc to, že je někdo v depresi, vůbec nemusí znamenat, že není za pozitivní věci ve svém životě vděčný. To samo o sobě ale nezmenší jeho vnitřní bolest a realitu deprese.

Jiní jsou na tom hůř. Někteří lidé mají potřebu těm, kdo prožívají depresi, začít vyprávět o jiných lidech, kteří se mají přece mnohem hůře, a taky se neutápí ve smutku. To u člověka v depresi pouze prohloubí pocity viny. Deprese není vždy spojena s nějakou zřetelně těžkou životní situací. Je to nemoc, která má řadu příčin a může postihnout i člověka, který se z vnějšího pohledu má „dobře“.

Máš malou víru. To, že někdo trpí depresí, neznamená, že má menší víru. Víra se často v této souvislosti zaměňuje za „dobrý pocit“. To, že důvěřujeme Bohu, se nevylučuje s tím, že prožíváme depresivní pocity. Depresí trpěli i někteří bibličtí hrdinové víry jako například král David nebo prorok Elijáš. Přílišné „zduchovnění“ deprese a popírání, že se jedná také o fyzickou nemoc, kterou je potřeba léčit, je formou duchovního zneužití a manipulace.

Tvé utrpení způsobil Bůh. Opačným extrémem je tvrdit, že Bůh nám záměrně působí utrpení, například ve formě deprese. Ano, skrze utrpení nás často Bůh něco naučí. Ale vyvolávat v trpícím dojem, že si s ním Bůh snad zahrává jako kočka s myší, to je jak kruté, tak i nebiblické. Místo toho potřebuje ujistit, že Bůh je s ním v jeho trápení.
Hospodin je blízko těm, kdo mají zkroušené srdce. Zachraňuje ty, kdo mají zdeptaného ducha. (Ž 34,19)

Měl bys přestat brát prášky. Tohle je jedna z nejhorších věcí, kterou můžete říct člověku, který se léčí s depresí. O jeho léčbě musí rozhodnout lékař, nikoliv vy. Navíc náhlé vysazení antidepresiv může mít velice negativní zdravotní následky.

Jsou antidepresiva vždy jediným, zaručeným řešením deprese? Nikoliv. Je ale nutné, aby o jejich nasazení a případném vysazení rozhodl odborník. Také nemocnému k jeho lékům nenabízejte bylinky. Například kombinace třezalky a antidepresiv může vést k serotoninovému syndromu, který potencionálně ohrožuje život.

Můžeš si za to sám. Řada lidí v církvi má žel dojem, že za depresi si nemocný může nějakým hříchem. „Bůh přece nechce, abys trpěl. Takže pokud trpíš, děláš něco špatně.“ Pokud by ale byl hřích jasnou příčinou deprese, pak by v depresi mělo být celé lidstvo. Ten kdo trpí depresí, není o nic větší „hříšník“ než ostatní. Ve skutečnosti řada lidí v depresi trpí pocity viny a sebeobviňováním. Vinit je z jejich deprese není způsob, jak jim prokázat Boží milosrdenství, je to jako sypání soli do ran.

To přejde. Deprese jen tak nepřejde, není to rýma. Člověk v depresi potřebuje odbornou pomoc. Většinou je pro něj těžké ji vyhledat, řada lidí se bojí stigmatizace, která je s duševními nemocemi spojená. Někdy je nemocný depresí dokonce v tak těžkém stavu, že není schopen sám k lékaři dojít. Potřebuje proto podpořit v tom, aby pomoc vyhledal.

Co naopak pomáhá?

Jak tedy člověku v depresi pomoct? Zkuste mu říci:

* Je mi moc líto, že takhle trpíš.
* Mám tě rád.
* Nejsi v tom sám.
* Neumím si představit, jak těžké to teď musí být.
* Stojím při tobě.
* Je něco konkrétního, za co se mohu modlit?
* Nevím, co mám říct, ale chci, abys věděl, že mi na tobě záleží.
* Musí být opravdu těžké tímhle procházet.

Nesnažte se člověka v depresi rozveselit. Zkuste ho zvát k nenáročným činnostem, například na procházku, nenuťte ho však. Podporujte ho v jeho rozhodnutí vyhledat odbornou pomoc. Pokud je to potřeba, pomozte mu prakticky: Uvařte, ukliďte, vezměte děti ven a podobně. A především – naslouchejte a buďte nablízku.

Mgr. Tereza Ráchel Bícová je psychoterapeutka, supervizorka a lektorka.
Je součástí týmu Křesťanského terapeutického centra (www.ktcentrum.cz).
Je členkou KS Praha.