Vztahy v církvi: Milujeme, nebo jsme jen uhlazení?
V poslední době hodně přemýšlím nad církví v naší zemi. Nemám teď na mysli to, kolik lidí se obrací ke Kristu či jaké duchovní dary jsou v církvi uplatňovány. Přemýšlím nad tím, jak se nám daří uvnitř církve. Jaká je kultura našeho jednání a jak se do našich vztahů promítá Boží láska k člověku.
Audio pouze pro předplatitele
Nedávno jsem se setkala s případem, jak vedoucí jedné církevní organizace jednali s člověkem, který byl – i podle jejich slov – pracovitý, schopný, vydaný Bohu i službě, a přesto se rozhodli spolupráci s ním ukončit. Důvod? Někomu v zákulisí se nelíbil, někomu vadilo to a jinému zase ono. A tak se raději s člověkem, který je pro službu přínosem a je ochotný na sobě i vztazích s ostatními pracovat, rozloučili. Bez ochoty k setkání s těmi, kdo si stěžovali, bez možnosti dát věci do pořádku.
Nebude-li naše spravedlnost přesahovat spravedlnost farizeů, nebude církev přitažlivá ani pro křesťany.
Nu což, ani od lidí ve vedení církví či křesťanských organizací nemůžeme čekat dokonalost. Sama taky neudělám vždy to nejlepší. Možná vedoucí v uvedeném případě byli unavení ze sporů a chtěli to vyřešit způsobem, který by situaci uklidnil.
Podobných případů se ale v poslední době vyrojilo víc. Často se týkaly lidí, kteří danou církev či službu pozvedali a lid ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
