Ptáme se lékaře: Jak zvýšit svou odolnost?

Žádné stoprocentní ani snadné řešení neexistuje. Zima je náročným obdobím, výzvou pro naše těla i duše. Můžeme ji však nejen „přežít“, ale prožít smysluplně (duch strádat nemusí).

Letos je respiračních onemocnění ještě více než obvykle. Nějaké „nachlazení“ chytí prakticky každý – a není to nic patologického. Zotavení z běžného nachlazení trvá 7–10 dní, ze zánětu průdušek (s hnisavým vykašláváním) v průměru tři týdny. (Antibiotika tuto dobu zkrátí jen o několik dnů, pokud vůbec.) Nestačí jen být doma; klid vleže je nenahraditelný, imunitní systém tak pracuje nejlépe.

Jako prevence je vhodné zařazení např. kyselého zelí či jiných zdrojů vitaminu C, vitamin D (1000 jednotek denně, např. dvě kapky vigantolu), očkování proti chřipce. Jistoty ale nedosáhneme: Otužilí a zdatní lidé jsou v průměru výrazně zdravější, ale i otužilec, který chodil i v zimě jen v trenýrkách skoro denně na Lysou horu, měl při covidu těžký průběh. A naopak: Občas i těžký kuřák se dožije osmdesátky.

Období s nedostatkem slunečního světla, zimou, inverzemi a respiračními infekcemi je náročné pro tělo i duši... a moc s tím nenaděláme. Nemůžeme se všichni odstěhovat do Španělska nebo strávit zimu u Jadranu. A jedno- či dvoutýdenní zájezdy „do tepla“ mohou být i kontraproduktivní: Jde o příliš krátkou dobu na to, aby se náš organismus opravdu zotavil, a šok z návratu (a klimatizace v letadle) nás může vrátit domů ještě v horším stavu, než když jsme odjížděli.

Můžeme se zkusit poučit u národů, jimž los padl ještě „hůře“ – například ve Skandinávii. Pití vodky osamělost ani depresi nevyřeší, ale třeba sauna s přáteli posílí imunitu i povzbudí duši.

Také některé principy dánského hygge (čti „hjuge“) mi přijdou smysluplné:
* hojný pobyt venku (za každého počasí – otužování není jen polévání studenou vodou, ale i procházky, a to i v dešti či zimě!),
* příjemná atmosféra doma (i ve sboru) – výzdoba, svíčky ani posezení u kávy nejsou zbytečnostmi,
* potěšení z pohodlí, z tepla pod dekou, z posezení s přáteli, z dobré kávy nebo čokolády.

A nezapomínejme na vděčnost. Není hříchem, že se máme dobře, že žijeme v teple a dostatku. Nevděk ale hříchem je. Modlitbou díků se posvěcuje nejen jídlo, ale i každý Boží dar. Když přijdu večer domů, mohu si zatopit, sníst dobrou večeři a lehnout do postele – je to důvod k poděkování Nejvyššímu. A pokud mám kolem rodinu, přátele či bratry a sestry v církvi, je to už hodně velký „nadstandard“.

MUDr. Vít Šmajstrla je zástupcem pastora a starším sboru.