David Novák: Dřív jsem snoubence varoval, že to nebude snadné. Už to nedělám
Jeden z nepoetičtějších a zároveň nejkrásnějších popisů lásky jak v Bibli, tak v literatuře je nepochybně Píseň písní. Text byl psán před mnoha tisíci let, ale stále k nám mluví, protože láska se nezměnila. Nezměnila se touha lásku brát a zároveň lásku dávat.
Pojďme se podívat na následující text a hledejme v něm principy i pro naše vztahy:
„Hle, zima pominula, lijavce přešly, jsou tytam. Po zemi se objevují květy, nadešel čas prořezávat révu, hlas hrdličky je slyšet v naší zemi. Fíkovník nasadil první plody, voní kvítky vinné révy. Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď! Holubičko moje v rozsedlinách skály, v úkrytu nad strží, dopřej mi zahlédnout tvou tvář, dovol mi hlas tvůj slyšet. Jak lahodný je tvůj hlas! Jak půvabnou máš tvář!“ (Píseň písní 2,11–14)
Když jsem na začátku svého kazatelování oddával snoubence, často jsem rozhovory s nimi začínal tím, že jsem je varoval, že to nebude snadné. Až ve druhé části jsem jim dával rady, s povzbuzením, že to společně zvládnou. Dnes, jak postupně stárnu, už to nedělám. Proč někoho strašit? Tento text říká: bude to krásné, je na co se těšit, pokud se budete mít rádi. Kde je láska, tam je dobře. Někdy – slovy tohoto textu – sice přijde období zimy a lijavců, tak to v ži ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
