Proč američtí křesťané opět volili Trumpa?
Je druhé zvolení Donalda Trumpa prezidentem, k němuž nemalým podílem přispěli američtí evangelikálové i katolíci, vítězstvím Božího řádu nad bezbožnou liberální zkažeností, nebo naopak Božím soudem nad Spojenými státy a světem? To ukáže čas. V tuto chvíli se pouze můžeme snažit pochopit, co vlastně křesťany k této volbě vedlo – a hledat, jak můžeme na situaci správně reagovat my.
Komentovat volby v USA je složité – z dálky na druhé straně zeměkoule některé věci zjevně vnímáme jinak než Američané a různým tématům přikládáme odlišnou váhu. Na poměrně nešťastné dilema „Harrisová vs. Trump“ se dá nahlížet z mnoha úhlů. Například, že voliči si z variant „předvídatelná slabost“ a „nepředvídatelná síla“ zvolili tu druhou možnost.
Když volbu určuje strach
Při podrobnějším pohledu je zřejmé, že americká společnost je hluboce rozdělená. Pozice jak republikánů, tak demokratů se v posledních letech vychýlily do značně extrémních poloh. Jako by zmizela středová politika, jejímž cílem je nalézt kompromis, společné řešení, které by bylo do určité míry přijatelné pro všechny. Mnozí voliči proto nejspíš volili ze strachu (ne neoprávněného!), že je druhá strana po volbách nekompromisně převálcuje.
Trumpa podpořilo přes 80 % bílých evangelikálů,
podobně jako v minulých dvou volbách.
Pro spoustu křesťanů hrálo nemalou roli to, že Harrisová si za hlavní téma voleb vybrala široce pojaté právo na ukončení těhotenství a další „progresivní“ agendu, pro konzervativní evangelikály i katolíky těžko přijatelnou, a lavírovala i ve věci podpory Izraele. V zájmu její porážky ovšem museli křesťané zavřít oči nad Trumpovou obhroublostí (např. zjevnou neúctou k ženám), očividnou nemorálností (lhaním, manželskými nevěrami, finančními machinacemi, šířením konspiračních teorií) i pohrdáním zákony (mj. snahou ovlivnit výsledky minulých voleb). Z pohledu evropského evangelikála šlo o těžké dilema, z pohledu průměrného evangelikála amerického to, jak se z výsledků zdá, byla celkem jednoznačná záležitost – Trumpa podpořilo přes 80 % bílých evangelikálů, podobně jako v minulých dvou volbách.
Zvolení Donalda Trumpa je spíše dobrou zprávou pro Stát Izrael, který může očekávat jednoznačnější podporu. Horší zprávou je to pro Evropu, a zvláště pro Ukrajinu. Obávám se, že svět míří do neklidných časů, a nejsem si jist, jestli je Trump v Bílém domě pro takovou dobu ideálním člověkem (ale nejspíš by jím nebyla ani Kamala Harrisová). Nebezpečné je to o to více, že nyní už Trump kolem sebe nemá umírněné poradce a spolupracovníky typu bývalého viceprezidenta Mikea Pence, kteří mu během jeho prvního mandátu bránili v nejextrémnějších krocích. Na jedné straně lze očekávat, že Trumpova administrativa nebude vycházet vstříc různým progresivistickým výstřelkům, na druhé straně ale lze očekávat další radikalizaci americké liberální levice, což může vyústit v její o to silnější „odplatu“ v budoucnu.
Jak se k výsledkům postavit?
Jako křesťané si můžeme v každé době a pod každou vládou připomínat, že naše občanství je v nebesích a že srdce vládců jsou jako „potůčkové vod v ruce Hospodinově“ a Bůh je naklání, kam chce (viz Př 21,1). Naším posláním tedy je modlit se za ty, kterým byla svěřena moc, a vyprošovat jim rozvahu, moudré rádce i bázeň před Hospodinem – ať už pocházejí z jakékoli politické strany.
Také se máme milovat navzájem. Neodsuzujme ty, kdo mají jiný pohled na věc. Ať už jsme fandili Trumpovi, či Harrisové, ať jsme voliči ANO, Pirátů, či ODS, respektujme poznání a svědomí svých duchovních sourozenců. Jak se zpívá v jedné staré písni, „v království Božím místa dost“. Naše spasení nestojí na správném politickém přesvědčení, ale na tom, že nás (ale i ty druhé!) Bůh přijal za svoje syny a dcery. A on jistě nechce, aby se jeho děti rozhádaly kvůli politice. Naším posláním je nést zraněnému světu Dobrou zprávu o jeho lásce. A o království, v němž nebude žádné trápení, bolest ani rozdělení.
Vyhlížejme příchod toho, který bude vládnout spravedlivě a jehož vláda nepomine. Přijď brzy, Pane Ježíši!
