Petr Raus: Měnící se svět a Boží spravedlnost

Jistě, jsou na světě i lidé bohatí, úspěšní, které nic netrápí, mají všeho dost, a pokud jim něco chybí, mohou si to bez problémů koupit. Před válkou utečou na druhý konec světa, nemusejí se bát. Co ale já? Proč na tom nejsem jako oni? Proč musím přežívat ze dne na den? Jestli náš Bůh drží tento svět ještě stále ve své ruce, o čemž už člověk někdy začíná pochybovat, proč zapomněl na mě?

Je ještě možné věřit ve spravedlivého Boha? V Boha, který má na paměti všechny lidi? Vždyť kdyby byl aspoň trochu spravedlivý, byli bychom na tom všichni stejně. Nebo bychom měli alespoň stejné možnosti, stejné vstupní podmínky. Ale takhle?

Někde se skrývá chyba. Apoštol Pavel totiž píše docela zřetelně: „Je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne!“ Byl Pavlův svět tak odlišný od toho našeho? Nebo byl Hospodin jeho doby jiný?

„Já Hospodin jsem se nezměnil,“ prohlásil Pán Bůh ústy proroka Malachiáše. A jestli se nezměnil od stvoření světa až po Malachiášovu dobu, proč by se měl měnit později? Však o Bohu Ježíši Kristu potvrzuje apoštolský dopis Židům: „Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky.“

Ani v charakteru doby tedy nenajdeme vysvětlení. Ta dnešní se mi zdá až neskutečně podobná té apoštolské. Jistě, na technologicky úplně jiné úrovni, ale na rovině mezilidských vztahů? Otroctví už sice není možné provozovat legálně a popravy už nejsou veřejnou zábavou, jinak na tom ale o moc jinak nejsme.

Proč tedy apoštol Boží spravedlnost vnímal, kdežto mnozí z našich současníků ji už nevidí?

Možná toužíme po něčem jiném, a říkáme tomu spravedlnost. Možná za spravedlnost považujeme cosi, co jí vůbec není! Možná si pleteme spravedlnost a rovnost. To jsou ale dvě rozdílné věci.

Proč by na tom měli být všichni lidé stejně? Je to biblický pohled? Kde v Bibli se něco takového píše? Ano, najdete tam apoštolův požadavek, aby bohatší pomohli těm chudším, Pavel psal: „Váš přebytek pomůže nyní jejich nedostatku, aby zase jindy jejich přebytek přišel k dobru vám ve vašem nedostatku; tak nastane vyrovnání.“ Apoštol tu ale zjevně počítá s tím, že někdo bude mít víc, a jiný méně. Tak tomu vždycky bylo a vždycky bude. Nejsme všichni stejní, proto ani žádná rovnost.

A pokud jde o rovné podmínky, všimněme si Kristova podobenství o hřivnách. Podle Matoušova zápisu Ježíš začínal svůj příběh ilustrující pravidla Božího království slovy: „Bude tomu, jako když člověk, který se chystal na cestu, zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek; jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval…“

Proč nedal všem stejně? Proč neposkytl všem stejné výchozí podmínky? Je to tam napsáno: Protože neměli stejné schopnosti. Dát všem stejný úkol a stejnou odpovědnost by znamenalo něčí nudu a něčí stres. Nebo by museli dostat všichni tak málo, aby to zvládl i ten nejméně schopný. Ti schopnější by pak tiše degenerovali.

Nic z toho Hospodin nechce. Kristovo podobenství naopak zřetelně mluví o potřebě vlastní obdarování rozvíjet, nenechat ležet ladem. Všimněme si, že muž z podobenství, který po návratu z cest své služebníky hodnotí, vůbec nebere v úvahu absolutní výši výnosu toho kterého služebníka. Hodnotí relativně, procentní míru výnosu vzhledem k počáteční investici. Tak to udělá i Hospodin s námi, nikdy se nás nebude ptát na využívání darů, které nám nedal. Na ty, jež máme, se nás ale zeptá.

A nikdy nás nebude porovnávat s nikým jiným. To bychom neměli dělat ani my. Nakonec, už apoštol psal: „Každý ať zkoumá své vlastní jednání; pak bude mít čím se chlubit, bude-li hledět jen na sebe a nebude se porovnávat s druhými.“

Svět, na který jsme bývali zvyklí, se nám hroutí před očima. Hospodin se ale nemění, dobře o nás ví a postará se, abychom měli všechno, co k životu nezbytně potřebujeme. Nedá nám luxus, nezajistí, aby nikdo neměl víc než my. Dá nám ale všechno potřebné „k tichému a klidnému životu v opravdové zbožnosti a vážnosti“.

Ing. Petr Raus (CB Brno-Kounicova) je členem Rady TWR a komise CB pro Duchovní zásady a Vyznání víry.