Petr Plaňanský: Milostné vzkazy
Bůh nás miluje. Po třiatřiceti letech života s ním o tom nemám nejmenší pochybnosti. Zjišťuji, že vlastně jediné, co je potřeba, je naučit se číst (mnohé a na první pohled nenápadné) Boží milostné vzkazy, kterými jsme denně zahrnováni.
Například minulou sobotu jsme s přáteli dlouho do noci seděli na zápraží vejminku v Polabí a já jsem jim vyprávěl o sovách, které navštěvují náš dvůr a zahradu. Přátelé se divili, sovy – a takhle zblízka – už tady prý dlouho neviděli. Několik minut poté se z oblohy doprostřed dvora majestátně snesl nádherný kalous ušatý. Pokojně se usadil, moudře naklonil hlavu a chvíli nás po očku pozoroval. Posléze se narovnal, dvakrát mávl křídly a odletěl do noci.
Ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, mi zadrnčel mobilní telefon s dalším milostným vzkazem. Volala mi jedna mladá paní, která mi poděkovala za to, že jsem před třinácti lety „naprosto profesionálně“ natočil její svatbu v kostele na video. (Netušil jsem, že jsem tak perfektní kameraman…) Je opravdu milé a dojemné, když si někdo po tak dlouhé době vzpomene a potěší vás obyčejným poděkováním.
A nějak mi při tom došlo, že i my sami můžeme být nástrojem při psaní Božích milostných vzkazů…
