Závory srdce rozlomeny. Příběh o jednom sudetském smíření
Cestu důvěrně znala. Chodívala tudy denně, na trhy, za přítelkyněmi nebo do kostela... Nyní ale důvěrně známá místa míjí bez povšimnutí. Směřuje domů, nach Hause, ale hřejivý pocit se vytratil. Domov pro ni náhle ztratil kouzlo, odcizil se. Zvrat visel ve vzduchu, ale nechtěla si to připustit. Navzdory bouřlivé a neklidné poválečné době doufala, že její vesnice zůstane ušetřena. Teď je nežádoucí, vypakována ze svého domova. Seběhlo se to tak rychle, nechápala to. K návratu sbírala odhodlání několik dnů. Ach, kdyby jen nepotřebovala ten hrnec a pár brambor (a zrovna na Štědrý den), nevrátila by se tam.
Audio pouze pro předplatitele
S hlavou plnou rozvířených emocí strká do vrátek. Chmurné myšlenky zabloudí k manželovi, který je natíral. Teď je někde na frontě, kdoví, zda ještě živý, a ona na všechno zůstala sama. Život už nemůže být těžší. Rázně buší do dveří, snad dostatečně uctivě. Absurdní, žebrat o vlastní hrnec. Jednotlivé údery potlačují pohnutí mysli. Vztek. Stud. Strach.
Ukazuje nám dřevěný kufr, jediný majetek, který si jeho rodina mohla s sebou přivézt.
Teprve v kuchyni si vzpomene na svého malého synka, který celou dobu poslušně cupitá za ní. Nyní konsternovaně zírá na vetřelce prolézajícího jejich kuchyňské zásuvky. Plavovlasé děvčátko, nová obyvatelka jejich domova, si s nadšením prohlíží nové hračky – kuchyňské nádobí. Pojď si hrát se mnou, ukazuje bezostyšně na chlapce. Ten se nezmůže na slovo. Jeho známý a bezpečný svět se rozplynul. Matka popadne vyžádané věci a bere vyděšeného Erwina za ruku. Chvatně a bez ohlédnutí opouští svůj domov – netuší, že navždy.
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
