Pavel Raus: Emoce podřízené Kristu. Jak s nimi zacházet?
Můj křesťanský a osobní život se mi celkem daří. Žiji s Bohem, pravidelně si čtu Písmo, modlím se za mnoho lidí, rád sloužím. Občas to přeženu a naberu si toho hodně. Ale i potom vnímám, že mi Bůh dává sílu. Když dojde ta přirozená, dává mi nadpřirozenou. Je ale jedna oblast, v níž se mi stále nedaří vše zvládat tak, jak bych si přál: Mé emoce.
Audio pouze pro předplatitele
Nejsem příliš emocionální člověk. Spíše jde o okamžité reakce, které nezvládnu. Typicky k tomu dochází v období, kdy jsem vyčerpaný. Kdy se všechno nahromadí a já nemám čas na odpočinek. Obvykle se k tomu ještě připojí komplikace v životě někoho blízkého nebo krizová situace někoho v mém okolí a následný duchovní a praktický zápas za tyto osoby. Fyzicky pak cítím, že už jsem prázdný a vysátý. Nejraději bych se někde zavřel a byl sám s Pánem. Odešel bych na poušť, kdybych u nás o nějaké věděl.
Mnozí žijeme s nejasným pocitem, že víra v Krista v některých oblastech nefunguje.
V tu chvíli stačí málo – další problém, se kterým přijde moje žena, nebo jenom negativní telefonát – a někdy už to nezvládnu. Obzvláště pokud jde o mé blízké, mě pak mrzí, že jsem je zranil svojí prudkou odpovědí. Že jsem si nevšiml, že se mnou někdo potřebuje mluvit. Stávám se necitlivým k jejich potřebám.
Přál bych si mít emoce pod kontrolou, ale nějak se mi to vymyká z ruko ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
