Pavel Hošek: Ne já, ale ty
Copak se dá o lásce napsat článek? Můžeme ji rozpitvat jako předmět vědecké analýzy? Může vůbec o lásce mluvit někdo, kdo nemiluje, kdo v tom sám nelítá až po uši? Co svět světem stojí, o lásce dokážou nejlépe mluvit básníci. Nejlepší vyjádření lásky nenajdeme v učebnicích, ale v milostných dopisech. Jen srdce, které plane láskyplným citem, dokáže vyjádřit, co je láska. Ale nejsou to definice, jsou to spíš zvolání, vzlyky a citoslovce.
Audio pouze pro předplatitele
Rozdíl mezi láskou přijímající a láskou dávající není v tom, že ta první je sobecká, kdežto ta druhá ne.
Vědec zkoumající lásku vědeckými nástroji odchází s nepořízenou. Lásku nelze vyfotografovat, nejde ji pozorovat pod mikroskopem. Dokonce ani nelze prokázat její existenci. Tomu, kdo tvrdí, že láska neexistuje a že veškerá přitažlivost mezi lidmi je jenom projev pudů, vlastně nelze dokázat, že se mýlí. Nemůžete mu přinést deset deka lásky na talíři. Člověk musí v jistém smyslu v lásku věřit, aby se s ní vůbec potkal. A přesto většina písní, které zaznívají z rádia, většina filmů, které natáčejí v Hollywoodu, pojednává o lásce. Je to zvláštní. Láska je to nejdůležitější v lidském životě, a přitom nedokážeme definovat, co to vlastně je. Jak se to stane, že člověk najednou překonává přirozené sobectví a říká: „Ty jsi důležitější než já.“?
A možná právě tady jsme na stopě toho, co je láska. Teprve když zazní: „Ne já, ale ty. Ne pro mě, ale pro tebe“, tehdy ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
