Nedělka nemusí být zábavná show
Opakuji s dětmi biblický příběh, ve kterém jsme mluvili o Duchu svatém. Ukazuji obrázek holubice a ptám se, kdo to je. „Příšera,“ zní odpověď od milé pětileté holčičky. Příšera? Co jsem udělala při vyučování špatně? Jak si může holubici a Ducha svatého splést s příšerou? Pak mi to došlo. Mluvila jsem o Duchu svatém. A tato holčička žel už ve svém útlém věku slyšela o duších, jenže těch nečistých. Takže ač jsem o Duchu svatém říkala samá pozitiva, stačilo, že uslyšela slovo duch, a okamžitě se jí to spojilo se strašidly.
Audio pouze pro předplatitele
Tato a další příhody spojené s vyprávěním biblických příběhů předškolákům mě vedly k intenzivnímu přemýšlení a hledání, jak malým dětem co nejsrozumitelněji představit Pána Boha, aby ho mohly poznat a zamilovat si ho. Věnovala jsem se tomuto tématu i ve své závěrečné práci na Evangelikálním teologickém semináři a ráda bych se s vámi podělila o to, čím mě toto hledání obohatilo. Sdílené způsoby a nápady pravidelně v praxi používám při práci s dětmi ze sociálně slabého a málo podnětného prostředí. I tyto děti jsou schopné při vhodném podání tiše poslouchat, vžít se do biblických příběhů, poznávat z nich Pána Boha a získat k němu osobní vztah. Proto věřím, že tyto metody mohou být přínosné i pro jakékoli jiné děti. Většina toho, co napíšu, asi nebude pro zkušené učitele nebo rodiče nic nového, ale snad zde přece jen najdou nějaké nové podněty a nápady či povzbuzení věnovat se i těm nejmenším.
Děti vycítí, jestli to, co jim předávám, sama žiji. Jestli miluji Ježíše ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
