„Můžeme jen tam, kam nás lidé pustí.“ Pavlína Oubrechtová o doprovázení umírajících
Prožít poslední dny své životní pouti v bezpečí a zázemí svého domova, smířeni a obklopeni blízkými lidmi, si přeje většina z nás. Naplnit toto přání alespoň některým pomáhá Domácí hospic Křídla.
Audio pouze pro předplatitele
Před pěti lety jste stála u vzniku Domácího hospice Křídla v Sedlčanech. Jaká byla cesta k jeho založení?
Myšlenky na zřízení hospice byly dány tím, že jsem byla zdravotní sestřička a pracovala jsem na různých jednotkách intenzivní péče na chirurgických oborech v Praze. V roce 2004 umírala moje maminka. Přestože si většina lidí přeje zemřít doma, pokud možno klidnou a pokojnou smrtí, většině se to nepodaří. Před námi tedy bylo rozhodnutí dopřát mamince, aby mohla zůstat tam, kde se narodila, a zemřít doma. Díky lidem, kteří se kolem sešli, se opravdu podařilo ji doprovodit domů. Byl to první počin, kdy jsem si říkala, že by bylo fajn, kdyby něco podobného fungovalo i pro ostatní. Tuhle myšlenku jsem ale kvůli malým dětem na 12 let odložila.
Ale jak jsou Boží cesty pestré, zajímavé a dobrodružné, často se věci postupně skládají dohromady. Člověk si rozšiřuje obzor ve věcech, které ho zajímají, dostane se do kontaktu s různými lidmi...
V roce 2016 za mnou přišla jedna ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
