Lubomír Ondráček: Proroctví falešné, nebo „mylné“?
Prorocká služba byla pro Boží lid vždy zásadní. V době Staré smlouvy bývali proroci často v opozici vůči Božímu lidu a jeho vládcům a volali je k návratu k Bohu. Na proroky, respektive na prohlášení „takto praví Hospodin“, byla přísná kritéria.
Audio pouze pro předplatitele
Zvláštní přísnost směřovala na falešné proroky. Podle 13. kapitoly Páté knihy Mojžíšovy byla falešným prorokům určena smrt. V Jeremjáši 14,14–15 najdeme varování před proroky, kteří mluví v Hospodinově jménu, a on je přitom neposlal. A v Jeremjáši 28 se mluví o tom, že prorok, který prorokuje dobré věci, a ty se nestanou, je falešným prorokem (na rozdíl od situace, kdy prorokuje zlé věci, které se nakonec nestanou; v tomto případě se přesto jedná o Hospodinova proroka, protože soudy může zastavit pokoření se a pokání lidu).
V době Nové smlouvy je prorocká služba součástí církve, proroci většinou nejsou v nějaké opozici a také je méně „výjimečných“ proroků typu Izajáše a Jeremjáše. Lidé jsou často povzbuzováni k proroctví, s tím, že to nejhorší, co se může stát, je, že se prorokující splete. Určitě není na místě strach. Konečně, slovo proroctví se v církvi rozsuzuje a je v pořádku, když se nějaké rozsoudí jako falešné (většinou ne proto, že by pocházelo přímo od Zlého, ale spíše z duše prorokujícího). Zároveň ale stále platí, že není jedno, zda za Boží slovo vydáváme něco, co Bůh neřekl. Pokud někdo někomu prorokuje, že bude uzdraven ze své nemoci, a on zemře, nebo prorokuje finanční prosperitu bez podmínek, a člověk spíše zchudne, nebo snad nějaké ženě prorokuje manžela, a dotyčná zůstává po mnoho dalších let svobodná, šlo podle Jeremjáše v každém z těchto případů o falešné proroctví a Bůh je proti tomu, kdo ho prorokoval a nečinil pokání.
Někdy se argumentuje tím, že situace v době Nové smlouvy je jiná a že se pletli i proroci ve Skutcích, a přesto jsou to proroci. Jelikož v Nové smlouvě je prorocký dar více „rozprostřen“ po církvi, nečteme zde tolik o jednotlivých prorocích jmenovitě. Výjimkou je Agabos. Ten to taky často schytává a bývá dáván jako příklad člověka, který se v proroctvích pletl. Podívejme se, zda o tom Bible mluví, nebo je takový výklad pouze výsledkem přání obhájit současná „duševní“ proroctví.
Může se nám stát, že se spleteme,
přesto se proroctví nebojme.
O Agabovi poprvé čteme ve Skutcích 11. Ve 28. verši prorokuje, že přijde hlad na celou zemi. Slyšel jsem výklad, že se prorok spletl, protože hlad nepřišel na celou zemi, ale jen na Judsko – ostatní sbory totiž na Judsko dělaly sbírky. Jenomže hlad vždy dopadne více na chudé než na bohaté lidi a bohaté sbory, jako asi byly antiochijský a korintský, mohly organizovat sbírky na chudé křesťany v Judsku. Dále hned v následujících verších čteme, že křesťané vzali slovo vážně, a proto sbírku udělali. Ale hlavně v druhé půlce 28. verše čteme, že hlad za císaře Klaudia nastal (pravděpodobně to při psaní Skutků Lukáš doplnil, když události popisoval zpětně). Takže Agabos se nespletl. Kéž máme tak přesná proroctví nejen o ekonomických událostech i v dnešní církvi.
Druhé proroctví najdeme ve Skutcích 21. Tam je to trochu složitější. Agabos prorokuje, že Pavel bude židy v Jeruzalémě svázán a vydán do rukou pohanů. Na základě toho je Pavel vyzýván, aby se do Jeruzaléma nevydával. Něco podobného zaznívá už ve 4. verši od jiných bratří a je možné, že Pavel skutečně do Jeruzaléma jít neměl. V textu je napsáno, že mu to bratři říkali „skrze Ducha“. Na druhou stranu je pravda, že Pavel potom strávil nějaký čas ve vězení v Cesareji. Možná ho mohl využít lépe? Na svobodě? To je ovšem jiná otázka. Agabos o tom, že by Pavel neměl jít do Jeruzaléma, nemluví, jen říká, co se tam stane.
O několik veršů dál je popsáno, k čemu v Jeruzalémě došlo: Židé na Pavla vztáhli ruce, vyvlekli ho z chrámu a chtěli ho zabít. Spoutat ho nechal až velitel posádky. Někteří zastávají názor, že tedy proroctví nebylo pravé, protože židé Pavla nesvázali a do rukou pohanů nevydali, ale byl jim v podstatě ukraden (respektive byl před nimi zachráněn). Fakticky ale došlo k tomu, že byl Pavel zatčen, jak o tom proroctví mluví. Židé sami ho sice nesvázali, ale do rukou pohanů ho vydali, protože iniciativa vzešla z jejich strany. Na jejím základě jednal velitel posádky. Proroctví proto považuji za velmi přesné, protože se naplnilo. Iniciátoři Pavlova zatčení byli židé a apoštol byl vydán do rukou pohanů.
Musíme si tedy dávat pozor, abychom nepřizpůsobovali výklad Bible tomu, co bychom v ní chtěli najít. A to se určitě týká i dalších témat, nejen proroctví.
Jsem přesvědčen o tom, že prorocká služba je důležitá a potřebná. V dopise do Korintu Pavel vyzývá, abychom o projev Ducha, jakým je proroctví, usilovali. To platí pro každý sbor a pro každého křesťana. Může se nám stát, že se spleteme, ale přesto se toho nebojme. Se slovy „takto praví Hospodin“ ale zároveň zacházejme opatrně. Někdy – pokud nemáme jistotu – stačí říct, že si myslíme, že něco praví Hospodin. Jestliže se spleteme, nesme následky a svůj omyl vyznejme. A počítejme s tím, že Bůh mluvit chce, a to stejně přesně, jako mluvil skrze Agaba.
Ing. Lubomír Ondráček je hlavním pastorem KS Praha a tajemníkem KMS.