Lubomír Ondráček: Odpouštět, nebo trestat? Jak na spravedlnost a kázeň v církvi
Před lety došlo v jednom sboru v naší zemi k politováníhodné události. Někdo zpronevěřil sborové peníze. To samo o sobě bylo zlé, ale celá věc způsobila další problém: Jak se k dotyčnému zachovat? Někteří připomínali potřebu odpuštění, někteří potřebu, aby dotyčný převzal zodpovědnost za své jednání. Atmosféra se dala krájet. Jaký je vztah spravedlnosti a odpuštění?
Audio pouze pro předplatitele
Prorok Izajáš píše: „Když se udílí milost ničemovi, nenaučí se spravedlnosti; v zemi správných způsobů bude páchat bezpráví a na Hospodinovu důstojnost nebude hledět.“ (Iz 26,10)
Kdo by někoho zval do prostředí, kde má navrch svévolník?
Někoho může tento text rozrušit: „Vždyť je to tak nemilosrdné! Kde je odpuštění? Tohle by Pán Ježíš neřekl!“ Jenže on řekl něco podobného. V 18. kapitole Matoušova evangelia mluví o tom, že pokud někdo nepřijme opakované napomenutí, ať je považován za pohana, tedy vyloučen z církve. Spravedlnost a odpuštění totiž nestojí proti sobě, ale souvisí spolu.
Za každý hřích přichází trest. Nejde to jinak. To, že na mě nedopadají tresty za všechny mé hříchy, je dáno tím, že tresty dopadly na Krista. Takže odpuštění není popření spravedlnosti. Naopak. Nebeský Otec mi odpouští, protože už potrestal svého Syna místo mě. To je základem toho, abychom i my mohli odpouštět.
Pr ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
