John Van Deusen: Hledání krásy v chaosu života

John Van Deusen se začal hudbě věnovat velmi brzo, a když v deváté třídě se svou kapelou vyhrál talentovou soutěž, věděl, že hraní je to, co chce dělat celý život: „Všechno ostatní pro mě ustoupilo do pozadí, asi v dobrém i špatném slova smyslu,“ vzpomíná. Své první CD nahrál, když mu bylo 17. Hudba začala vyplňovat veškerý jeho volný čas a poslední ročník střední školy strávil na turné se svou tehdejší indie-rockovou kapelou The Lonely Forest. Ačkoli vyrůstal v křesťanské rodině, postupně se své tradiční víry zbavil. Vlivem kritického myšlení a četby se v dospívání identifikoval spíše jako agnostik.

V roce 2012, během turné, kde předskakovali kapele „Portugal. The Man“, se John rozhodl, že bude křesťanem. Cítil však rozpor mezi nově objevenou vírou a skutečnou proměnou srdce. Navzdory vnějšímu úspěchu toužil po něčem hlubším. Po návratu z turné si uvědomil, jak zoufale potřebuje Boha: „Rozhodl jsem se, že budu věřit v Ježíše, ale neuvědomil jsem si, jak moc potřebuji záchranu před sebou samým. A začal jsem se modlit jinak. Začal jsem říkat věci jako: ,Bože, je mi jedno, co musíš v mém životě udělat. Ať je to cokoli, můžeš to udělat. A jestli to znamená, že už nikdy nezazpívám žádnou písničku, tak to klidně udělej. Potřebuju jen, abys mě zachránil.‘ A to je tak trochu okamžik, kdy jsem se začal měnit. Skutečně jsem přijal realitu, že potřebuji Krista, že chci Krista a že potřebuji všechno, co mi Kristus může nabídnout.“ V roce 2014 se John rozhodl, že si musí věci přehodnotit, a jeho kapela přestala existovat. Do jeho života mezitím přišla manželka Annababe, se kterou má syna Benjiho.

Ve třiceti letech začal působit v místním presbyteriánském sboru jako vedoucí hudební skupiny. Zjistil, že je to prostředí, kde může nejen sloužit druhým, ale také díky podpoře lidí z církve nebýt se svými zápasy sám. Po nějakém čase se John naplno a s ještě větší energií vrátil k psaní nových písní. Během let 2017–2022 realizoval ambiciózní projekt (I Am) Origami, který představuje soubor čtyř hudebních alb. Název je metaforou: „Jsem origami, protože jsem hmota složená tak, aby se stala něčím větším, než sám o sobě jsem. Ale nejsem ruka, která skládá papír, jsem jen papír; stvořená věc, která vděčí za všechnu slávu, čest a moc svému Stvořiteli. Ocenil bych, kdybyste i vy vnímali všechna čtyři alba jako jedno velké dílo; jeden soubor sestavený z origami jeřába, květiny, lodi a draka; všechno ze stejného papíru.“

Tato kolekce nám skvěle pomáhá se s dílem tohoto autora seznámit. Van Deusenova jedinečná směs poetických textů, svěžích harmonií a sugestivní instrumentace vytváří hudební krajinu, která je zároveň osobní i veřejná a zve své posluchače, aby se k autorovi připojili na cestě sebepoznání a růstu. Každé album je trochu jiné a nabízí odlišný hudební zážitek.

První album nese název „The Universal Sigh“ (Všeobecný povzdech). Deska obsahuje desítku popově laděných písní a jednotícím prvkem je potřeba změny a hledání pravdy.

Potřeboval jsem dobrý, zdravý důvod ke změně / den za dnem bez směru / uvidím tě v těžkých časech / neutíkej, mám naději / neustále hořím / ale tvé srdce je pro mě možná vodou...

Druhá v řadě je převážně folková deska „Every Power Wide Awake“ (Celou svou silou), která je v jádru sbírkou písní odrážejících osobní modlitební život autora: „Téměř každé ráno, než se moje žena Annababe probudí, sedím sám s černou kávou a Biblí, čtu si a modlím se. Jsou to nejcennější chvíle mého dne. Tehdy se cítím nejvnímavější k Božímu hlasu. Tehdy se cítím skutečně bdělý; otevřený hlubším věcem světa, vznášející se nad mým rušným, samospádem poháněným životním stylem.“

Tady jsem – se všemi svými silami k dispozici! / Zvedám ruce – dávám ti své sobecké srdce, abys je zlomil.

Album „A Catacomb Hymn“ (Chvála z katakomb) je výrazně rockovější a tvrdší, i co se výběru témat písní týká. Je postaveno na myšlence cesty bludištěm, která slouží jako metafora lidské zkušenosti s proplouváním životními zvraty. John Van Deusen se ve skladbách potýká s otázkami víry a pochybností a zamýšlí se nad pomíjivostí života a nevyhnutelností smrti.

Toužím být neoddělitelně tvůj / Hledám milost a pokoj, které potřebuji k tomu, abych mohl čelit dalšímu dni / Ale mé prsty jsou od krve, jak se snažím uprostřed beznaděje. A ptám se: „Mám zůstat?“

Finální deska „Marathon Daze“ (Maratonská mlha) je rozuzlením celého příběhu. Převážně vyprávěcí forma indie-folku připomíná dílo Sufjana Stevense. Je návratem pomyslného marnotratného syna domů, tam, kde se autor cítí v bezpečí, i ve své křehkosti a nejistotách.

Můj Bože / Jak jsem tě považoval za samozřejmost / A ty stále sklízíš bolest, kterou jsem zasadil / A s trpělivostí světce čekáš / Měl jsi mě vyhodit jako cigaretu / Vyhořelou a použitou, rozšlápnutou / Místo toho jsi otevřel svou štědrou náruč / Řekl jsi mi, že věříš, že se mohu někým stát / Miluji tě každý den víc...

Na první poslech zaujme nadprůměrná hudební produkce, aranže založené převážně na akustické kytaře, vrstvené harmonie a melodie, které z hlavy jen tak neodstanete. John je autorem, který má dar psát texty, jež vstupují do nejhlubšího nitra. Je to spojení opravdovosti lidských emocí, umění a teologie. V jedné skladbě můžete najít polohy zoufalství, úzkosti, naděje i uctívání. John k tomu říká: „Možná až příliš otevřeně mluvím o špatných věcech ve svém životě: o svých pochybnostech, problémech s duševním zdravím nebo o svém boji se závislostí nebo o čemkoli jiném, a zároveň jsem příliš otevřený v tom, jak moc miluji Ježíše.“

Autor je hudebním dramaturgem festivalu United.
Hudbu J. V. Deusena si můžete poslechnout zde: https://iamjohnvandeusen.bandcamp.com/music