Jan Zindulka: Tři mudrci (vánoční povídka)
Jak to asi vypadalo, když se balili na cestu?
Kašpar
Kašpar přemýšlel, skláněje se nad svými mapami, kterou cestou by se měli dát. V tom si na něco vzpomněl:
„Kristýno, kde zase jsi?“
„Už běžím, Kašpárku.“
„Neříkej mi Kašpárku, víš, že to nesnáším!“
„To já bych byla ráda, kdybys mi říkal Kristýnko.“
„To bys mě nesměla tak zlobit. Kde mám ten nový brokátový plášť? Koupila jsi ho vůbec?“
„Ten měla koupit Klára. A nač vlastně potřebuješ na cesty brokátový plášť? To ti nestačí ten starý vlněný?“
„Ty si asi neuvědomuješ, kam jedeme. Někde se narodil nový král. Hvězdy říkají velký král. A takový král se nenarodí někde ve chlévě, ale v královském paláci. Tam se přece nemůžu producírovat jen tak v nějakém ošuntělém plášti. A kde je vlastně Klára?“
„Šla koupit ten plášť.“
„A Karolína?“
„Ta šla s ní.“
„Vždyť měla připravit jídlo na cestu.“
„Však právě.“
„Pane Bože, za tři hodiny máme odjíždět, a ony jdou teprve nakupovat. A c ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
