„I ve vězení jsem měla radost,“ vzpomíná súdánská křesťanka odsouzená k smrti
Mariam Ibrahímová je usměvavá žena, v níž se snoubí zdánlivé protiklady: Svůj příběh vypráví trochu váhavě, někdy chaoticky, nicméně v tom, co považuje za důležité, je jednoznačná. Mohla by být celebritou, přednášet, létat po světě, ale pro ni je přednější, aby byla se svými dětmi. Na krku nosí velký kříž. O nějaké náboženské okázalosti však nemůže být řeč; na otázky o své víře odpovídá téměř s plachostí. Nezná datum svého obrácení (a nejspíš je jí celý evangelikální koncept znovuzrození cizí), a přesto je zřejmé, že Ježíše miluje a žije pro něj. A byla ochotná pro něj i umřít.
Audio pouze pro předplatitele
Vychovala vás křesťanská maminka, ale váš otec byl muslim. Jak jste se sama stala křesťankou?
Na to je těžké odpovědět. Víra je blízký vztah s Ježíšem... Ve svém životě jsem viděla a zažila mnoho těžkých věcí a pozorovala jsem maminku, jak se s některými z nich vyrovnávala. Viděla jsem ji, jak se modlí. Modlila se pořád.
Jaký byl její životní příběh?
Od svých deseti žila v uprchlickém táboře Twawa na východě Súdánu. Uprchla z Etiopie před hladomorem, který v 70. letech způsobily občanská válka a vzestup komunismu. Nikdy o tom moc nemluvila, bylo to pro ni velké trauma. Když byli zabiti její rodiče, protloukala se se svojí 12letou sestrou a karavanou dalších uprchlíků pouští, až se dostala do relativního bezpečí východního Súdánu. Myslela si, že se brzy vrátí do Etiopie, ale z týdnů se staly měsíce a z měsíců roky...
Byla pořád v uprchlickém táboře?
Ano. V něm potkala mého otce a v něm jsem se také narodila já a moji dva sourozenci.
...Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
