Domácí násilí? To se našeho sboru netýká... (Jak reagovat, když se s ním setkáme)
„První rok našeho manželství byl nejlepším rokem našeho vztahu. Byli jsme šťastní a všechno nám klapalo, a tak jsme se rozhodli založit rodinu. V době, kdy jsem čekala naše první dítě, jsem si na manželovi všimla změny. Začal mít výbuchy vzteku a hodně křičel. Když jsme jeli autem a já jsem ho rozčílila, dupl na plyn a jel opravdu rychle, což mě děsilo. Když jsem ho požádala, aby zpomalil, jel prostě rychleji. Přestala jsem říkat, co si o věcech a o jeho chování myslím, protože to všechno jen zhoršovalo.“
Audio pouze pro předplatitele
Těmito slovy popisuje svou zkušenost jedna z obětí domácího násilí, které podle průzkumů v České republice někdy zažilo 16 % lidí, přičemž v 91 % případů se jedná o ženy. Řečeno jinak, nějakou formu domácího násilí zažila každá pátá žena. A lockdowny v období covidu situaci ještě zhoršily.
Týká se však otázka domácího násilí i křesťanů? Co kdyby se nám v našem společenství někdo svěřil, že je ve své rodině obětí násilného chování? Věděli bychom, co dělat? Tyto otázky stály za vznikem materiálu „Domácí násilí – jeho prevence a řešení v církvi“, kterou v září poskytla sborům Česká evangelikální aliance jako nástroj, jak prakticky a pastoračně reagovat v situaci, kdy se jako církev s oběťmi, ale i s pachateli domácího násilí setkáme.
„Je těžké si připustit, že k domácímu násilí může docházet i v našich církevních společenstvích, ale je životně důležité, abychom před tímto fenoménem nezavírali oči,“ říká v předmluvě tajemník ČEA Jiří Unger.
K domácímu násilí doc ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.