David Novák: O církevních kverulantech
Před pár lety jsem byl vyzván, abych napsal článek na téma duchovní autorita a poté na stejné téma přednášel. Obojí jsem si pečlivě připravil a poněkud neskromně dodám, že s tím, co jsem vytvořil, jsem byl celkem spokojený. Až do chvíle, kdy za mnou přišel jeden kolega kazatel a zcela správně mi vytkl následující věc: V přednášce bylo cca deset klíčových bodů, z toho osm nebo devět se týkalo varování před zneužitím duchovní autority.
Audio pouze pro předplatitele
Asi není třeba dodávat, jak nebezpečné je, když se duchovní autorita zneužije, zároveň ale autorita může být velikým požehnáním, pokud je použita moudře a je-li spojena s dobrým vlivem a zbožností.
Neměli bychom autoritu ignorovat jenom proto, že se dá zneužít.
Jakkoliv znám příklady zneužití duchovní autority, vidím i druhý extrém, který by se dal shrnout do slov: Nikoho jako autoritu uznávat nebudu a budu si dělat, co chci. Pokud se s tímto přístupem setkáme ve sboru, zaděláváme si na velký problém. Čas od času tuto skutečnost prožívám jako pastor i jako předseda Rady CB. Čeština pro to má výraz „kverulant“. Pokud vedete, potřebujete, aby si druzí dali říct. To neznamená, že budou skákat podle toho, co jim řeknete, bez možnosti projevit svůj názor a že svůj rozum a vůli odevzdají do vašich rukou tak, jak je tomu v sektách. Ale opakuji, že si dají říct – pochopitelně za předpokladu, že jako vedoucí nepřicházíte s nějakými stupidními nápady nebo požadav ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
