Antonín Zelina: Otroctví z lásky. Paradox našeho vztahu s Bohem
Jsme Boží přátelé, nebo otroci? Tato otázka je poněkud zavádějící. Působí dojmem, že ty dva vztahy se navzájem vylučují. Podle Písma mohou existovat společně. Dále si musíme uvědomit, že přátelství nemusí být symetrický vztah. Je možno pokládat za přítele člověka, který sám není naším přítelem. Proto, když mluvíme o přátelství s Bohem, musíme se ptát, co o tom soudí on sám.
Audio pouze pro předplatitele
Z posledního verše 15. kapitoly Janova evangelia vidíme, že Ježíš mluví ke svým Dvanácti (včetně svého zrádce). Říká: „Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. Už vás nenazývám otroky. ... Nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám oznámil všechno, co jsem uslyšel od svého Otce.“ (J 15,12–15) To naznačuje, že jsou sice v postavení otroků, což potvrzuje i verš 20, ale protože jim oznámil všechno od Otce, rozhodl se s nimi jednat jako s přáteli.
A jak je to s námi? Jaký je náš vztah s Pánem a jak vlastně budeme fungovat v Božím království? V Písmu je toho dost, ale většinou se v těch textech vyskytuje tabuizované slovo otrok, a proto nám to připadá vzdálené a neoslovuje nás to.
Otrok je veliké téma Bible, které je docela neznámé (také díky většině překladů Bible). Začněme tedy tím, jak Bible toto slovo používá. Otrokem nemusí být jen člověk koupený za peníze, ale v Mojžíšově zákoně existuje také institut, který můžeme nazvat otroctví z lásky ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
