Jiří Bukovský: Egyptské zlato. Jaký vztah má církev k teologii?
Když první křesťané vstoupili s evangeliem do velkého světa řecko-římské vzdělanosti, museli vymezit svůj vztah vůči filozofii, která svůj cíl definovala podobně. Přes jistou opatrnost převážil pozitivní přístup.
Audio pouze pro předplatitele
„Cokoli pravdivého bylo kdy řečeno, patří nám křesťanům,“ psal odvážně ve spise určeném římskému císaři v polovině druhého století Justin Mučedník. Křesťanem se stal, když mu coby nespokojenému mladému filozofovi svědčil starší vzdělaný muž. V Kristu našel Pravdu, kterou hledal. Nalezenou víru pak celý život promýšlel, hájil a nakonec pro ni položil život. Pozdější křesťanští autoři s podobným postojem tvrdili, že církev by si měla osvojit poklady antické vzdělanosti stejně, jako si Izraelci v době exodu s sebou odnesli egyptské zlato.
„Je to vynikající odborník, ale dejte si na něj pozor. Je to baptista!“
Tento postoj přinášel své plody. Roku 231 navštívil jistý nadaný mladík z bohaté pohanské rodiny přednášku křesťanského učitele Origena. Když tohoto horlivého křesťana a zároveň jednoho z nejvzdělanějších mužů své doby slyšel, ztratil zájem o studium práv. Během následujících sedmi let si v jeho škole osvojil prvotřídní vzdělání a stal se zapáleným kře ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
