Zpřetrhané vztahy se obnovily (příběh čtenářky)
Naše rodina formálně patřila k evangelické církvi. Babička, se kterou jsme žili, chodila každou neděli na bohoslužbu do Radiměře a my děti jsme se každý pátek účastnily vyučování náboženství. Babička nás vždycky lákala na různé bonbony a dárky, abychom šli v neděli do kostela s ní, ale málokdy byla úspěšná. Rodiče chodili do kostela jen na Vánoce a Velikonoce. Do života jsem tedy byla vybavena informací, že Bůh je, že je důležitý, že stanovil pravidla, co je a co není správné, a tato nařízení je potřeba dodržovat. Nikde jsem ve svém okolí ale neviděla, že by s ním někdo měl blízký vztah, miloval ho, poslouchal ho ochotně a s radostí. Přitom jsme se všichni považovali za věřící.
Audio pouze pro předplatitele
Když mi bylo třináct, rodiče se kvůli tátově alkoholismu rozvedli. Odstěhovali jsme se k babičce do Šumperka a opět jsme v neděli chodili do evangelického kostela. Znala jsem zpaměti modlitbu „Otče náš“, Apoštolské vyznání víry, Desatero, blahoslavenství z Kázání na hoře, 13. kapitolu 1. Korintským o lásce, a tak jsem mohla být oficiálně konfirmovaná a přistupovat k Večeři Páně. Nikdo neřešil, jestli jsem znovuzrozená.
Babička nás lákala na bonbony, abychom s ní šli v neděli do kostela.
V té době se můj život zmítal v hledání vlastní identity. Hodně jsem četla – hlavně filozofické knihy, seznamovala jsem se z různými pojetími života a každou chvíli jsem žila něco jiného: Nějaký čas nic nemělo smysl, pak zase bylo potřeba urvat ze života co nejvíc zážitků a co nejvíc se pobavit, potom mě pro změnu oslovovala čistá láska prožívaná ve vztahu... Občas jsem četla i Bibli a hledala jsem v ní pravdu o sobě.
A pak Bůh zasáhl. Na recitační soutěži ve čtvr ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
