Záchranku už nevolej! (osobní příběh)

Přesto jsem ale žila jako nedělní křesťan. V neděli jsme si hráli na věci kostelní, v týdnu na věci týdenní... prostě život tohoto světa, ale slušně, v mezích Desatera. Byla jsem si jistá, že jsem dobrý člověk, který dodržuje křesťanskou nedělní povinnost, a spasení se jistě dočkám. A kdyby mi Pán něco neodpustil, určitě to spraví pár obětovaných mší po mé smrti.

V dospělosti jsem se seznámila s protestantským prostředím, kde mě udivilo, že tam také vyznávají Krista. Vždy jsme totiž měli zakázáno chodit do jiného kostela, protože jinde prý Bůh není. Časem jsem začala narážet na nesrovnalosti mezi katolickou a evangelickou církví; v první řadě se to týkalo panny Marie, dále toho, jak je to s mrtvými, zda existuje očistec. Měl Ježíš bratry? Mají apoštolskou pravomoc jen katoličtí kněží? Otázek přibývalo... Rozhodla jsem se tedy, že sáhnu po tom prvotním, co máme od Boha, a pokusím se přečíst si Písmo očima nováčka netknutého katechismem. Zjistila jsem, jak jsem jím byla ovlivn ...