Týden probuzení: Chceme se dotknout lidí tam, kde právě jsou
Letos jsme s iniciativou Národní probuzení pořádali tři Týdny probuzení (Revival Weeks), což jsou týdenní akce zaměřené na evangelizaci Boží mocí. Poslední z těchto týdnů se zkrácený odehrál 17.–20. 9. v Českých Budějovicích. Zde jsme ve spolupráci a za podpory místních sborů Hope, Křesťanská společenství (KS), Milost a OpenChurch společně čtyři dny evangelizovali v ulicích a měli společná večerní shromáždění v centru města.
Na evangelizaci se sjeli lidé z celé republiky – od Ostravy přes Liberec po Sušici. Jedna rodina byla dokonce i ze Slovenska. Díky tomu nás bylo každý den v ulicích 15–20 Kristových učedníků. Přidat se k nám mohl každý, kdo se předem nahlásil aspoň na jeden den a shodl se s námi na společných hodnotách, proč a s jakými motivy kážeme evangelium.
Každý den jsme se pak ráno sešli na společné snídani v prostorách KS. Zde jsme se společně sdíleli, modlili a chválili jsme a zhruba po hodince a půl jsme vyrazili do ulic. K tomu jsme měli plánek města, kde byly vyznačené nejfrekventovanější městské části. Modlili jsme se, kdo kam má jít, a pak jsme se rozdělili podle toho, kam koho Duch vedl, případně podle toho, kdo měl jaké slovo poznání. Do ulic jsme vyráželi zhruba ve čtveřicích, která se pak dělila na dvojice, ve kterých se obvykle evangelizovalo. V každé čtveřici byli ti, kdo mají s evangelizací více zkušeností, společně s těmi, kdo jich mají méně. Tato čtveřice spolu strávila vždy celý den, došla si spolu i na oběd a tvořila mezi sebou různé evangelizační dvojice.
Naším cílem nebylo lidi zvát na evangelizační večer – i když jsme měli stan na Lannově třídě v centru města s hudbou a programem. Naším cílem bylo, aby se Bůh dotkl lidí právě tam, kde jsou – chtěli jsme se s nimi modlit, předat jim slova poznání i uzdravení. Například ve čtvrtek jsem s místním pastorem Ondrou Panským oslovil tři mladé kluky, modlili jsme se za ně, Bůh se jich dotýkal skrze slova poznání a vedli jsme s nimi rozhovor skoro třičtvrtě hodiny. Kluci byli otevření a mohli jsme jim kázat celé evangelium.
Styl při kázání evangelia má každý osobitý: lidé, kteří prošli Fire Campem od organizace Kristus pro všechny národy, často šli k jádru evangelia ihned, lidé z Evangelizační exploze naopak vedli s lidmi delší rozhovory. Já zase preferuji co nejdřívější projev Boží moci a pak na to evangeliem navazuji. Záleží na tom, kdo se v čem cítí komfortně.
Pokud se rozhovor rozvíjel dobře, pozvali jsme lidi na večer. Pokud nechtěli, nevadilo to; raději jsme chtěli, aby se jich Bůh dotkl a měli nad čím přemýšlet, než aby odcházeli s letáčkem. V každé evangelizační čtveřici byl také obvykle někdo z místní církve, takže mohl s lidmi zůstat v kontaktu.
Večer jsme střídali jednu dvě chvály se svědectvími lidí a případně s kratším slovem. Během jednoho večera se „na pódiu“ vystřídalo vždy okolo 7–10 lidí. Zachovala se tím dynamika a udržela se pozornost lidí. Pamatuji si, že třetí večer dali život Bohu tři lidé. Čtvrtý den jsme jednoho dalšího člověka pokřtili.
Z budějovického Týdnu probuzení jsme stejně jako z těch předchozích velmi povzbuzeni. Věříme, že na tento počin v dalších letech navážeme. Bůh je opravdu dobrý a chce jednat i v naší zemi.
