Stala jsem se bojovnicí (příběh čtenářky)
V rámci studia jsem absolvovala předmět psychoterapie, ve kterém byli studenti seznámeni prakticky i teoreticky s různými druhy psychoterapií. Zajímavým přínosem pro nás byla praktická lekce z art terapie. Vyučující nám zadala téma, které jsme měli malovat. Mohli jsme si vybrat libovolnou techniku, postup i pomocné materiály. Tématem bylo: „Já mezi lidmi.“ Chvíli jsem nad tématem přemýšlela a najednou se přede mnou objevil jasný namalovaný obraz. Lehce jsem začala vykreslovat postavičky dívek, které hrají volejbal, namalovala dva týmy v pohybových kreacích, síť a míč. Obzvlášť jsem si dala záležet, abych pravdivě vykreslila sebe, kde stojím.
Audio pouze pro předplatitele
Po odevzdání našich výtvarných děl jsme výkresy rozdělili na dvě poloviny podle konkrétního a abstraktního vyjádření. Stáli jsme nad nimi a hovořili o tom, co nás v souvislosti s nimi napadá. Byla to zvláštní chvíle, jako kdybychom stáli nad svými životy. Nevěděli jsme hned, kdo jaký výkres maloval. Když přišla řada na ten můj, vyučující se zeptala, kdo je autorem. Tuto otázku nepoložila každému, ale neměla jsem problém se k výkresu přihlásit. Potom se mě vyučující zeptala, proč jsem malovala právě toto téma. Odpověděla jsem s lehkostí: „Protože právě v době, kdy jsem začala hrát volejbal, jsem si uvědomovala, že mám hodnotu.“
Na volejbale jsem o sobě poprvé v životě slýchala dobré věci z úst muže.
Poté ke mně vyučující přistoupila a něco mi říkala. Už si přesně nepamatuji co, ale do dnešního dne vím, že to silně promlouvalo k mému srdci.
Ráda jsem se občas na svůj výkres podívala, ale nějak do hloubky jsem o něm neuvažovala. Až před časem mě pří ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
