„Sbor může vyrůst i z povídání u kávy,“ říká odborník na misii a růst církve Martin Robinson
Pro rozhovor se Životem víry si Martin Robinson vyhradil téměř celé dopoledne a trpělivě a s laskavostí odpovídal na dlouhou řadu našich otázek (málokdy se u cizinců setkávám s takovou vstřícností!). Přiznám se, že jeho myšlenky mě nadchly. Když jsem pak přemýšlel, čím to je, uvědomil jsem si, že mé skeptické české mysli jeho pohled dodal naději. Naději, že i u nás se církev může posunout dobrým směrem... Rozhovor vznikl na Evangelikálním fóru v únoru 2019.
Audio pouze pro předplatitele
Pane Robinsone, žil jste někdy na pustém ostrově?
Ne. Ale občas na nějaký jedu na dovolenou (úsměv).
Narodil jste se ale v Indii, jako dítě britských misionářů. Jak to ovlivnilo váš život?
Široko daleko jsme byli jediná evropská rodina, takže pro mě jako dítě bylo nemožné se ztratit. Všichni nás znali, a když jsem zabloudil, zavedli mě domů. Získal jsem proto pocit, že svět je nádherné a bezpečné místo, kde o mě lidé pečují a kde si můžu užívat. Na druhou stranu jsem vlastně celé dětství prožil jako outsider. Nejprve jsem byl Britem v Indii. Poté jsme se přestěhovali do Skotska a Angličan je ve Skotsku vždycky outsider. Později jsme se přestěhovali do Anglie, ale to už jsem měl skotský přízvuk, takže jsem opět nezapadal. Byla to zajímavá zkušenost. Má to nevýhody, lidé cizince nepřijímají vždy snadno, ale také některé výhody – vidíte věci, které domorodci nevidí.
Považujete to tedy spíš za hendik ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
