S Bohem na bowlingu (osobní příběh)

Zúčastnila se bowlingu se skupinou, která – ač se k ní mohl připojit kdokoliv – působila uzavřeně. Že bowling tentokrát mé kamarádce moc nešel, poznali ostatní docela brzy. A jak to tak v kolektivech bývá, když je někdo v něčem jiný, začíná problém. S kamarádkou, jejíž hod koulí žádnou kuželku neshodil, se nikdo nebavil a ona se cítila sama.

Ale sama nebyla. Duch svatý ji ponoukl k modlitbě: „Pane Ježíši, prosím, ať mi jde ty kuželky shodit.“ Vzápětí dala strike. Vrhem koule položila všech deset kuželek. Spoluhráči byli překvapení. Kamarádka opět s modlitbou hodila koulí a všechny kuželky byly dole! Všichni zírali a uznale to komentovali. Když došlo na třetí hod, kamarádka se opět pomodlila a znovu dala strike. To si s ní už povídali všichni.

Opět hod a opět strike! Neuvěřitelné! Pracovník bowlingu ovšem přišel s tím, že kvůli nějaké chybě na tabuli, kde se ukazovalo skóre, je potřeba hodit ještě jednou. Kamarádka s rychlou modlitbou a euforií, že ji Bůh vyslýchá a projevuje přízeň, hodila popáté. Všechny kuželky se skácely.

Pán Bůh nám rád dokazuje, že nás má opravdu rád. Ani na bowlingu pro něho není problém pomoci novopečenému Božímu dítěti, aby se přesvědčilo o jeho veliké moci.

Kamarádka pak pokračovala ve hře, a tentokrát všech deset kuželek nespadlo. Prý se za tento hod už nepomodlila...

Jovana Chvojková, CB Praha 13