Rozhodla jsem se bojovat o svou mysl (příběh)

Od chvíle, kdy jsem na vysoké škole uvěřila, jsem víc a víc chápala, jak může strach v rukách Zlého ničit nitro člověka, důvěru ve vztazích a celkově podrývat Boží plány v našem životě i v církvi. Tím více mě přitahoval Ježíš a jeho láska, která strach zahání. Hlavním důvodem k tomu, že jsem mu nakonec otevřela i své srdce, bylo pochopení, že on je můj Zachránce, ale i největší Ochránce.

Na cestě s ním jsem prožívala, že čím více ho znám, tím menší mám strach z budoucnosti. Přesto do mého života přicházely situace a okolnosti, kdy mě Bůh učil, jak se strachem bojovat. Asi největší takovou zkouškou pro mě bylo období, kdy jsem byla těhotná.

V nemocnici jsem v slzách smutku a hněvu Bohu potichu zašeptala, že mu důvěřuji.

Když jsme se s manželem brali, nebyli jsme už nejmladší. Prožívali jsme, že nám Bůh chce dát děti, a modlili jsme se za to. Přijali jsme od něj zaslíbení, že je pro nás má. Období dvou let čekání, střídání naděje a zklamání, mě někde uvnitř pomalu deptalo, přišly pochybnosti a také výčitky, že Bohu málo důvěřuji. Když jsem otěhotněla, byli jsme nadšení, že se Boží zaslíbení naplňuje. Těšila jsem se z každého dne a prožívala Boží blízkost a dobrotu. Ve třetím měsíci přišlo ze dne na den velké krvácení a rychlý potrat. Hned druhý den jsem v nemocnici v slzách smutku a hněvu Bohu potichu zašeptala, že mu důvěřuji, přestože mě bolest hnala do rukou nevíry.

Začalo pro mě jedno z nejtěžších životních období – několik měsíců zápasu o intimitu s Bohem a vlastně i o víru. Vstoupila jsem do boje o novou naději a schopnost znovu se postavit na Boží zaslíbení. Bůh mě mnoho učil o mně samotné, o mém srdci a o důvěře. V tomto období jsem prožila i jedno z nejsilnějších setkání s Bohem Otcem a s jeho láskou ke mně. S tou láskou, která zahání strach. Začala jsem se s novou silou modlit za Boží vedení a za jeho pomoc na této cestě. Modlili jsme se s manželem ve víře a znovu se stavěli na Boží slovo a jeho zaslíbení pro nás. Než jsme šli spát, vyhlašovali jsme různé Boží pravdy z Písma – o jeho lásce k nám, o pokoji, o požehnání.

Asi rok po potratu jsem znovu otěhotněla. S tím ale přišel obrovský strach. A ve mně se něco vzbouřilo. Vyzbrojena Boží láskou a vědomím toho, kdo při mně stojí a komu patřím, jsem se rozhodla, že nebudu jen odevzdaně čekat, jak to dopadne, ale aktivně vstoupit do boje o svou mysl. Byla jsem rozhodnutá nedovolit, aby mě strach pohltil, okrádal o radost a paralyzoval mě. Věděla jsem, že moje pocity ovlivňují i nový život ve mně.

Slyšela jsem v té době hodně vyučování o vlivu Boží pravdy na naši mysl. Našla jsem si v Písmu všechny možné verše o Bohu jako dárci života, o lásce a strachu, o mojí identitě v Kristu. Také jsem zjistila, kolik je v Bibli příběhů o početí a těhotenství a kolik je v nich různých zaslíbení. Našla jsem v jedné knize pro ženy modlitbu proti strachu, která byla sestavena z biblických veršů. Každý den ráno, a někdy i během dne, když jsem pocítila strach a pochybnosti, jsem se tuto modlitbu nahlas modlila.

Po dvou týdnech jsem ji už znala zpaměti. Nebylo to prázdné opakování, byla to živá modlitba, čas u jeho nohou. A začala jsem prožívat, že moje mysl začíná být mnohem více prostoupena pokojem než strachem. Cítila jsem se jinak. Na vlastní kůži jsem prožila moc Božího slova a to, jak se „proměňuji obnovou své mysli“ (Ř 12,2). Měla jsem pocit, že utlačení a sevření strachem odchází, že můj duch ožívá a povstává. Tím, že jsem upírala svůj zrak na Boha a koupala se v jeho slově, se otevřel prostor pro spočinutí v důvěře, pro radost z těhotenství a z toho, co pro nás Bůh připravil. Celé těhotenství jsem pak prožila v nádherné svobodě, radosti a síle. Na konci devátého měsíce se nám narodila zdravá krásná holčička.

Byla to pro mě zkušenost na cestě s Bohem, jejíž ovoce zůstává. Není to návod nebo formulka. Je to můj příběh o moci jeho slova na moji mysl. Příběh důvěry, který měl z Boží milosti dobrý konec. Je to už dvanáct let. Dnes máme dvě zdravé děti. A s nimi nové výzvy boje se strachem. Jsem stále na cestě. Snažím se dívat dopředu a na něj.

Lucie Nevřelová, CB Elim Písek