Ptáme se lékaře: Chlapec v sestřině oblečení

Přání oblékat se jako dívka, vybírat si činnosti, které jsou považovány za „holčičí“, nebo dokonce být děvčetem je u malých chlapců předškolního věku poměrně časté. V naprosté většině případů se jedná o vývojovou záležitost a není na tom nic, čeho by bylo třeba se obávat. Děti si hrou a nápodobou zkoušejí různé role, a tak se stává, že se chlapec v určitém období identifikuje například se starší sestrou a napodobuje ji. Pokud se mu líbí sestřiny šaty, rád si je bude zkoušet a hrát si s nimi. Stejně tak u holčiček není výjimečné, když si hrají s autíčky nebo pistolkami a nosí více klukovské oblečení (třeba bráchovy kšiltovky a trička se Spidermanem) – jen to většinou není tak nápadné, takže to rodiče nechává více v klidu.

Důležité je, aby dítě mělo dobré identifikační vzory mužství i ženství, které nespočívají ani tak v tom, jak se člověk obléká nebo zda rád opravuje auto či vaří – to jsou stereotypy, které odrážejí to, jak daná kultura vnímá ženské a mužské role, a v čase se mění. Jde mnohem více o to, jak je člověk zakotvený v tom, kým je, jak sám sebe jako muže či ženu přijímá.

Rodiče mívají často obavu ze dvou věcí. Jednak zda to, že si jejich dítě vybírá atributy (oblečení, hračky, chování), které jsou považovány za charakteristické pro opačné pohlaví, není projevem nějaké úchylky nebo poruchy pohlavní identity (především transvestitismu nebo transsexuality). Existuje samozřejmě malé procento lidí, u kterých je toto chování symptomem poruchy pohlavní identity, která se rozvine nejpozději v období dospívání, většinou o něco dříve. To však v tomto věku nelze odlišit.

Druhá obava pramení z názoru, že když si dítě bude takto hrát, k vývoji nějaké úchylky nebo poruchy to povede. Odtud pak různé zákazy a nařízení, které mohou z normální dětské hry udělat závažný problém. Porucha pohlavní identity není následek toho, že se dítě oblékalo do šatů opačného pohlaví nebo si na ně hrálo, a také žádná restriktivní opatření tady nepomáhají.

Příčiny této poruchy sice nejsou plně objasněny, víme ale, že základy pohlavní identity se vytvářejí již během nitroděložního vývoje a dotvářejí se vlivy prostředí. Podle některých výzkumů se má za to, že rozhodující pro vytvoření pohlavní identity je věk do 18 měsíců.

Takže zpět k otázce – starosti si nedělejte. Pravděpodobně je to vývojová fáze nebo aktuální záliba, ze které chlapec postupně vyroste a bude se identifikovat s chlapeckými a mužskými vzory. Kdyby to přetrvávalo do vyššího věku a pozorovala jste nějaké známky toho, že syn má se svou identitou vnitřní problém, doporučuji vyhledat dobrého odborníka a poradit se.

MUDr. Petra Mizurová se věnuje psychoterapii v rámci Křesťanského terapeutického centra a vyučuje na ETS. Je členkou KS Praha.